Kdopak to mluví (29. týden)

Vikouš! Dvouapůlletý milník už je za dveřmi (v pátek oslavil dva roky a pět měsíců) a pravděpodobně i vlivem dvou týdnů, kdy byl ve školce bez ségry, dospěl mladý pán ke zjištění, že mluvení je vlastně poměrně užitečná věc. Teď jede raketově 5-10 nových slov denně. Jako (=hra, něco jenom jako). Bagl. Uku (ruku). Dolt (dort). Mimino. Nový. Banán. Kafi. Obal. Koukej. Bunka (buňka). Pití, vodu, ďut (džus). Bobíku, Pinďo! (místo Bobo, Pipi – od nedělní návštěvy Dne se Čtyřlístkem v zoo musíme ztělesňovat jeho členy prakticky nonstop a i ten Viki už mi častěji říká „Fifi“ než „mami“ 😀 ) A to ještě před pár týdny jeho komunikace vypadala takhle: „Dede hají, táta hají, Vivi hají. Dede není.“ L: „A proč neřekneš, že jste byli uspávat v kočárku s tátou a dědou a děda pak odjel? Mluv! Paní doktorka se bude zlobit!“ „Ne! Do pekýta!“ (=Do prkýnka 😂) (Možná přidám ještě další hlášky, ale teď jsem líná je přepisovat.) Když jsme mu dávali na výběr, vždycky jsme mu museli ukazovat možnosti na prstech, protože nebyl schopen zopakovat. Dneska ráno jsem se ho zeptala, jestli chce müsli do mlíka nebo do jogurtu, a odvětil „jobut“. Ona s ním začíná být řeč! 🙂

Fotky zde.

5 komentářů u “Kdopak to mluví (29. týden)

  1. …a pak už budeš jen vzpomínat na to nemluvící dítě, jako já teď s Čičman, co zavře pusu výhradně když spí, jí, nebo zpívá:)

    • Hele, já vím, co mě čeká – B taky vypouští souvislý proud řeči od probuzení do usnutí, ale nemůžu si pomoct, já nemám ráda zvířátka a nerada věštím z koule, kvůli čemu ten tvor zrovna vřeští 🙂 V čím víc mluví, tím je spokojenější, protože on taky chce být velký a teď už se dokáže zapojovat i do velmi abstraktních her typu „B mu hází imaginární míček a ten mu padá do silnice“ nebo „během jízdy si k nám do auta naskočí cestou ze školy Pinďa ze Čtyřlístku“. Hlava k prasknutí je za to docela snesitelná daň 🙂

      • Jo! To mi připomíná, jak jsme ještě okolo 2,5 let řešili pokaždé celorodinnou tipovačku, kvůli čemu Čičman řve. A tipy nešlo házet jen tak zbůhdarma, protože každý špatný výsledek ji ještě víc rozesmutnil. Takže jsem vlastně taky ráda i za odpovědi „bečím, plotože nemám šupiny jako možská panna“, protože je mi jasný, že tohle by u nás neuhádnul nikdo…

  2. Quanti, hlavně si, „do pekýta“ co nejvíc zapisuj, strašně rychle to po čase z té hlavy vyprchává…

    Nedávno mě překvapilo, jak jsem poslouchala nějaké dítko pro mě zcela nesrozumitelně žbleptat a ti rodiče mu úplně jasně rozuměli… Tak mi pak se slzou v oku došlo, jak ten čas fakt letí – protože jsem kdysi tak bravurně rozuměla těm svým prckům a nechápala, proč ostatní mají takové tápavé výrazy 🙂

    • Zapisuju! Buď sem, nebo na twitter, nebo se snažím teď i víc nahrávat – s B máme jen pár nahrávek a já zjišťuju, že si vůbec nepamatuju, jak roztomile mluvila jako batole. Ona dost dobře napodobovala, takže nám připadalo, že mluví vlastně jako dospělá a nahrávat není co, jenže jsme byli samozřejmě vedle 🙂 těch pár nahrávek stylu „ceš, ceš, ceš koukat na autíčka“ a „páni, vodicta, žabuk (žbluňk)“ si teď pouštíme pořád dokola se slzou v oku. Ovšem ohledně batolat se specifickým slovníkem, tam naprosto chápu, že Vikimu bez překladače rozumět moc není, přikládala jsem slovník i babičce na víkendový pobyt 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *