Respektive nejdřív za půl roku, až se Viki kvalifikuje na pobyt v dětském koutku.

Potřebovala jsem pár drobností do domácnosti a dárek pro Lvíčka. Původně jsem chtěla jít jen s Vikim, až bude Lvíček s Bibi na nějaké aktivitě „pro velké“, ale to nakonec z různých důvodů nevyšlo a tak jsem je tam vzala oba, když ve středu dopoledne pršelo. Lvíček nás tam odvezl a jel domů dělat si něco svého, my… jsme se zasekli u prvního hracího koutku u zákaznického centra hned za dveřmi. Pak jsem je přemluvila (byl tam volant, takže hlavně u Vikiho to bylo dost krušné), prošli jsme kolem pokladen, po schodech nahoru a průchodem do dětského oddělení – kde byl další dětský koutek…

Oba si hned bez říkání zuli boty a šli prolézat vystavené herní prvky a hrát si s erárními plyšáky. Oběma jsem „za pomoc“ jednoho levnějšího slíbila, ale stejně mámili další – V se nemohl odtrhnout od vycpaného budíku. Odbyla jsem ho, že má napsat Ježíškovi, a asi po půlhodině se konečně zloprckové uvolili jít do spodního patra. Kdybych věděla, co mě čeká, asi bych zfalšovala Vikoušův rodný list a oba je nacpala do hlídaného koutku. Oba se vrhli k nožům, skleničkám a hrnkům, lezli do vystavených postelí (pravda, potom, co si způsobně zuli boty) a zdrhali každý jinam. Půlku předmětů na seznamu jsem vzdala, popadla dárek a táhla je zkratkou k pokladnám, zatímco si nadšeně prohlíželi a rozhoupávali vystavená rámová zrcadla. U pokladen se strhl řev a bitka kvůli pípání kódů, kterou jsem za velkého úsilí rozehnala slibem střídání, a po zaplacení byl KONEČNĚ čas na svačinu.

Bíbu jsem nalákala na párek v rohlíku, ale Viki z nějakého důvodu párky nejí (v jiných případech se jako latentní makrobiotik nechová, tak mu zkrátka prostě asi jen nechutnají), tak jsem mu dávala z vitríny vybrat něco sladkého. Zalíbil se mu muffin, B se toho hned chytla a že si ten párek rozmyslela, že ho nechce a že se s Vikouškem podělí o muffin. Tak jsem jim koupila jeden čokoládový a pro sebe ten párek, protože jsem měla hlad skoro hned od vchodu.

A hádejte, co mé milé dítě prohlásilo hned, jak jsme si sedli? „A kde je ten párek?“

Milostivě mě nechala dvakrát si kousnout, pak se snažila zkásnout bratra o muffin (ten nechtěl, protože podělit by se ochotný byl, ale musel by to rozdělovat ON a ne aby si někdo uždiboval sám) a ráda bych napsala, že pak už přijel Lvíček a jeli jsme konečně domů, ale pak se mi rozleželo, že by se oba měli zkusit vyčurat. Viki mi odsouhlasil, že čurat chce, tak jsme se vydali na WC, kde se mu ale nepovedlo nic (já asi budu muset vážně všude nosit nočník), zato se vyčurala B, která tvrdila, že nechce 😀 za všeobecného tiku umýt oběma ruce a sejít se s Lvíčkem přesně na vteřinu na desetiminutovém parkovišti před vchodem.

Uff.

Mají ty prázdniny své nevýhody 😀