Ten titulek je vlastně zavádějící – sabbatical Lvíčkovi začal až teď ve 32. týdnu, ale nenapadlo mě nic, co by ty dva předchozí vystihovalo. Už tak nějak psychicky mlel z posledního a všichni jsme se nemohli dočkat opravdových „prázdnin“. Minulý víkend (brzy to tedy bude už předminulý, strašně to profrčelo a nestíhám) byl nějak úplně na levačku, tenhle už to bylo o dost lepší 🙂 Stinná stránka je, že nemám čas psát – jsem ráda, když vyperu. I tenhle blog je dost provizorní, jen už jsem nechtěla mít skluz ještě další týden. Ale věřím, že tempo brzo zvolníme 😉

Viki se krásně rozkecává – denně nová slova (včetně sloves), slovní spojení i celé věty. Na pondělním výletu se naučil koleje, kamijon, vagon… z pohárků k Já, padouch 3 „pan Glu“. Baterka je „babeka“, bezchybně po dlouhé vaně hlásí „mám babky“, posledních pár dní trvá na tom, že „pojedem lodí“ a taky se naučil na dotazy odpovídat „nevim“. Začal mi říkat mamiko (což je hrozně sladký a taky mu při takovém oslovení leccos odpustím), s tím šlo ruku v ruce babiko, Bibiko. Po roce, co ho to učím, začal říkat „míko“ (třeba dneska v kontextu „co budeš chtít k obědu?“ „Míko!!!“) A zdaleka nejčastější je „já kaky (taky)“. Některé příklady konverzací:
„Deje Bibika?“ „Bibinka je s tátou.“ „Né! A(ch)jo. (chci, aby) Byla Bibi noma!“
„Co chcete za písničky?“ „Pepi!“ „Ne, já chci Balerínu!“ (Lvíček) „Víte co, tak se nějak dohodněte.“ B: „Viki, můžu si pustit Balerínu?“ V: „Jo, Balínu jo, Balína líbí!“
„Totoje?“ „To jsou moje kalhoty (na sušáku)“ V je zkoumá: „Moký!“

Jo, a fascinuje nás, jaký má orientační smysl. Asi jako jediný z rodiny. V autě pozná už zdaleka, když se blížíme domů; když jsem mu na výletě řekla, že jdeme k autu, rozběhl se správným směrem. A pamatuje si, že ve vedlejším vchodě bydlí jeho idolka ze školky: „Mami, Lola bydlí tady!“

Fotky za 30. týden a 31. týden. Na komentáře už fakt sílu nemám 🙂