Mám to asi každý rok. Nihilistické, vyčerpané období na konci listopadu. Dopadá na mě počasí, tma, všemožné nabídky obchodníků (ať už mám, nebo nemám zařízené všechny dárky), kromě Vánoc se blíží i Bibinčiny narozeniny. Je ošklivo, je stres, je slabo, jak se o celou rodinu pokoušejí různé viry a nemoce.
Letos je to stejné jako jindy, ale přitom tak nějak jiné. Nemůžu rozklíčovat, v čem, ale doufám, že to brzo přejde. Trochu doufám v advent, světýlka, setkávání a kafe s perníkovým sirupem. (Naděje umírá poslední, ne?)
Taky s depkou bojuju, už od začátku prázdnin, kdy nám začala rekonstrukce. Ale teď to nějak vrcholí. Navíc klukům se podařilo mě nakazit a to mám pocit, že je vždycky všechno špatně.
Držím palce, ať je brzy lépe! 1.prosince to jistí 😉
Díky 🙂 koukala jsem, že jsi od léta taková neveselá, tak snad se toho brzo zbavíte.
Děkuju… 🙂
já mívám tohle někdy v únoru… i když teď taky lazaretíme, ale v tom únoru už bývám úplně vyčerpaná a do jara daleko…
No únor, ani mi nepovídej… tam mám jedinou světlou vyhlídku na Vikiho narozeniny, jinak bych ten měsíc zrušila 😀 ale každoročně špatně dávám to, jak jsou předlouhý noci, krátký dny, hnusně, šero… pak se adaptuju a prosinec leden většinou přežiju, jen v únoru dojdou síly.
Taky mám tu listopadovou. Únor naopak vnímám velmi pozitivně, protože to je pro mě ten poslední měsíc zimy, na který už navazuje „jarní“ (ehm – no někdy už aspoň voní jarem) březen. A vítězem fest nejhoršího období v roce je pro mě začátek nového roku – je po Vánocích a před sebou má člověk pomyšlení jen na mrazy a kupu práce. Brr.
Copak pozitivní to je, ale já už většinou nemám sílu. To je jak ta hádka, co popisuju v dnešním blogu – člověk se furt drží, drží, a pak padne sto metrů před koncem maratonu…
Jo ale jinak novoroční depku mívám ze stejného důvodu taky 😀
Juu v Dinoparku to milujeme! A kouknu zítra v Lidlu jestli na mě nezbyla ta pěkná dospělacka trička.
Jinak se držte, bude líp ?
Díky, jednou určitě 😀