Připadám si jak v tom vtipu o zhulenci na balkóně, kolem kterého třikrát proletí rudá koule, než zjistí, že tam byl tři dny. Nebo o zřízenci ze ZOO, kterému želvy udělaly „frnk“ a zdrhly. Než jsem stihla dokončit rozepsaný post o tom, že je poslední listopad a kam že se ten měsíc poděl, už je druhého prosince a to ještě pámbuví jestli to stihnu dneska dopsat 😀

Mám fofr. Včera návštěva mojí maminky (darovala Bibince Děti z Carcassonne, zatím to baví víc Lvíčka, tak uvidíme), první políčko adventního kalendáře a mikulášská party u Lvíčka v práci zakončená efektním poblinkáním Bibinky pod postel (kam jsem ji ohnula, jinak by toho byla plná postel), protože jí asi nesedly párky se sýrem. Zbytek večera prožitý v šimrající nejistotě, jestli to byly jen párky, nebo stará známá blicí viróza, kterou má v posledních dnech taky každý druhý. Dnes jsem si utrhla dopoledne na kafe s mimopražskými kamarádkami, po obědě (na který jsem oškrábala brambory a na dodělání abych byla zase doma) jedeme na oslavu narozenin ke tchyni, kde budou všechny babičky, zítra máme lístky na Rybovku a je potřeba nachystat adventní věnec (díkybohu za keramický korpus a čajové svíčky, eeehm), v pondělí se rozsvěcí stromeček v našem parku, v úterý Mikuláš a Bibinčiny narozeniny (doživotně takhle, promiň, dceruško :)) a ve středu oslava ve školce. Uf. Nestíhám pomalu ani mrkat (tohle píšu v metru) 🙂

No a jako již tradičně s nástupem prosince zmizela moje vánoční nálada, nemám chuť na koledy, pečení cukroví ani vánoční tvoření. Snad něco ještě přijde, až opadne ten narozeninovo-mikulášský nával, ale… už jsem nějak zvyklá 🙂 hezký advent aspoň vám!