Uf, nebyla jsem tu tak dlouho, že si už skoro ani nepamatuju heslo. Omlouvám se všem milým komentujícím, kterým jsem nezvládla odpovědět – asi procházím nějakým menším blogovým vyhořením, z předchozích zkušeností ale vím, že nebude trvalé… nikdy to není trvalé 🙂
Prosinec (a vlastně i závěr listopadu) mě strašně zahltily, jako prakticky každý rok. Tentokrát ale byla dávka (n)emocí obzvlášť masivní, B byla ve školce z celého prosince asi tak šest dní, a plánovaný adventní kalendář aktivit jsem vzdala asi v půlce. Fotky už nejspíš nikdy nedoženu (jsem někdy u 30. listopadu) a ohledně rekapitulace Vánoc… ehm… někdy, možná. Co mě ale mrzí, a mrzí mě to vždycky, že nestíhám věnovat čas Bibinčiným narozeninám.
Brigitce bylo pátého prosince, na Mikuláše, šest. A já jsem z toho ještě měsíc poté naměkko. Brigča je skvělá. Posledních pár týdnů sice zase spadla do nějakého regresu kňourání a naschválů, ale předtím byla fakt asi půl roku úplně božská. Dá se s ní chodit! Lvíček s ní chodí i na dlouhé procházky, na dětské poměry túry, a zvládá držet tempo a ujít i několik kiláků, zatímco Viki se furt táhne jak smrad. Je chytrá, je vtipná, strašně ráda luští různé úkoly a tvoří, co ji napadne. Především z papíru, ale hodí se jí všechno. Z láhve od kosmetického prostředku udělá pelíšek pro gumové myši, zkombinuje cokoli s čímkoli. Stinná stránka toho je, že je po mně, babičce a prababičce hromadička a bordelářka, ale zkusím zapracovat na tom, abych ji to trochu odnaučila.
Přestává být to nevinné, přímočaré předškolní děťátko. Uvědomuje si sama sebe a vztahy kolem ní. Za posledních pár měsíců díky nové rodilé mluvčí ve školce skokově pokročila v angličtině a nejen, že opakuje fráze jako Áj lav jů, mami – ona nám rozumí i základy toho, o čem se s L. „tajně“ bavíme, takže si asi budeme muset najít nějaký jiný tajný jazyk 😉 na druhou stranu, na Ježíška věří stále neochvějně, upřímně a vřele. Moc si to s ní teď užívám a těším se na dalších cca pět (věřím že) skvělých let, než začne přicházet do puberty 🙂
Gratuluji k šestinám! Je to tak, s naší „pětapůl“ Čičman je teď taky skvělé období, je to taková neodolatelná kombinace něžnosti, upřímnosti, kreativity (ale zároveň i počínající rafinovanosti a vyčůranosti). Jo a hromadilka je šílená – její krabice s hračkama, výrobky a vzkazy jsou jako orientální bazar a zaslouží vlastní post:)
Na ten se těším! 😀
Letí to hrozně. Zpětně přeju vše nej k narozeninám. U nás se blíží 5. narozeniny a říkám si: cože, já budu matka 5letýho dítěte? 😀 To je skoro puberta.
No přesně! Jéžiš, až jim bude patnáct? To vůbec nechci domýšlet 😀