Mám nějak introvertní období. Pořád píšu, občas na kšeft (málo), občas do šuplíku (ještě míň), ale na blog se mi psát nechce. Nějak se o sebe nechci dělit. Zároveň mám trochu špatné svědomí, že tu nic nepřibývá. Samozřejmě, dějiny běží, světové i rodinné. A o podstatných věcech napíšu, až vykrystalizují.

Čtu. Čtení mi zachovává zdravej rozum. Aktuálně si dávám zase knižní trojboj: udržuju stejné procento rozečtenosti na třech knížkách (protože tři jsou počet, který udržuje Kindle na homescreen). A občas jsem jim nevěrná s něčím tištěným. Anebo i s jiným ebookem, čert to vem. V jiných oblastech života mi moje roztěkanost vadí, někde míň, někde víc. Ale u knížek si ji fakt masivně užívám.

Roztěkanost. Paralelně s tímhle blogem píšu vzorový článek pro jednoho potenciálního klienta. Desetkrát mi můžete říkat, že lidský mozek není stavěný pro multitasking. Nemultitaskuju. Ale působí mi určité zvrácené potěšení držet v RAMce několik projektů a žonglovat s nimi. Něco jako když se snažíte vyřešit číselnou křížovku bez použití křížků 🙂

Nespresso. Jen pár týdnů poté, co jsem přestala pít kafe, jsme si pořídili nový kávovar. Chyba v Matrixu? Hloupost? Je pravda, že jsem dočasně podlehla kofeinovým svodům a zase to vyzkoušela. A zase si nabila hubu. Nicméně Nespresso má i dobré bezkofeinové kapsle a já od Ježíška dostala i několik znovuplnitelných, do kterých když si nechám namlít bezkofein v Tchibu, Oxalisu nebo ManuCafe, tak mě jeden šálek ani nebude stát jedenáct korun jako u originálu 😀

Covid. V pátek večer mi volala ředitelka školky, že logopedka, s kterou měl Viki v pondělí hodinu, je covid+. Takže celý víkend v karanténě, včera test (dřív to nešlo kvůli žádance od pediatra), dnes výsledky. Negativní. Nejspíš ho zachránil štít, který má logopedka při výuce na obličeji. Jsem vděčná. Vikouš remcá, že chtěl koronavirus. (Omg.) A přišel o víkend na ledě, který strávili Lvíček s Brígou na nových bruslích.

Teď už to taje.