Před rokem. Před rokem jsem jako jindy natáčela každodenní videa do únorové videochallenge a ze srandy tam vpašovala záběry regálů v Lidlu, jakože haha, rejže a těstovin je dost. Covid byl v Itálii a pár lidí podniklo run na Globus a Tesco pro trvanlivé potraviny, ale jinak se nedělo vůbec nic. Neměla jsem absolutně ponětí, jaký to vezme obrat, a kdyby mi to někdo povídal… no nic, co bych asi tak mohla udělat?
Myslela jsem, že to sem přijde. Asi jsem si myslela, že se to nějak přežene. Že se třeba měsíc, dva omezí jiné než nutné cesty MHD, a… a… pak to odejde, jako odchází chřipková epidemie.
No jo, chřipková epidemie. Ale ta z let 1918-1920.
První březnový týden jsme jely s Bibčou do Liberce na jarní prázdniny. Tedy jenom od víkendu do čtvrtka, zato poprvé samy dvě a bylo to parádní. Ještěd, zoo, IQlandia, denní návštěvy OC Forum a okukování hračkářství, společné obědy ve městě a večeře na pokoji s kuchyňkou, čtení Tečky, Mateřídoušky, čučení na Déčko a po jeho skončení na ČT Art, kde mě uprosila na sledování dokumentu o Evě Jiřičné až do konce… Kluci pro nás přijeli nově vyzvednutým autem. Zatímco jsme byly na prázdninách, objevil se první český covid-19 pacient. A pak to šlo ráz naráz, všichni si to pamatujeme, uzavření škol, nouzový stav. L byl hned ten den odpoledne na velkém nákupu v Globusu a nějakou dobu pak jezdil jednou za týden sám, my s dětmi jsme nechodili nikam, kde bychom mohli někoho potkat. Seděli jsme doma, po práci zašli na procházku, o víkendu zajeli autem do lesa. A čekali.
Ve zdraví jsme se dožili znovuotevření škol a užili si super léto. V září jsme si dělali srandu, že tomu dáváme měsíc, ale tajně doufali, že to nebude tak horký.
Bylo.
Od začátku října byla v karanténě Bibinky třídní, pak šla, chudák, asi dva dny do školy a plynule se navázalo další uzávěrou. Ta naštěstí trvala pro prvňáky a druháky asi jen měsíc, následovaná slibem, že tyhle nejnižší ročníky se už nikdy nezavřou.
Přiznám se, jsem idiot. Věřila jsem tomu.
Můj další odhad byl pak už úplně ustřelený: tipovala jsem, že po předvánočním uvolnění lehne na přelomu prosince a ledna šílené množství osob, všechno se zavře a v únoru už se pomalu začne rozvolňovat. Úplně mimo. Jsme v podstatě tam, kde jsme byli před rokem, akorát že se už nepočítají doma šité roušky a nemůžeme na procházku jinam než do katastru obce.
Kurde!
Jasně, jako Pražák jsem na tom dobře: v katastru obce máme gazilion parků i dalších přírodních prostor. Jenže taky cca 1,36 milionu obyvatel, z nichž velká část bude chtít do přírody. S respirátorem. Ani si to radši nechci představovat, jsem zpruzelá a otrávená. Továrnám a provozům, které nezavřeli, doporučuje vláda polovičatá, bezzubá opatření, které stejně nikdo dodržovat nebude, a normální lidi, co si chtějí zajet sami do lesa, buzerují, protože to je jednodušší.
Na protestující proti rouškám a vládním opatřením jsem se vždycky dívala jako na blázny. A i teď plánuju ty tři týdny dodržet. Ale jestli 21. března někdo přijde a zablekotá, že to vlastně nestačilo, tak rozjíždím občanskou neposlušnost, a Lvíček mi dneska nezávisle na sobě řekl totéž. (A to jsme, myslím, rozumní a dost konformní lidi.)
Aspoň jsme dneska byli v Berouně na kafi a procházce na Tetín. Budu z toho žít příští tři týdny. Budu muset.
Tak nabízí se otázka, jestli člověk může počítat s těmi třemi týdny. My rození pesimisté tedy počítáme s mnohem delším časovým úsekem. Ale můžu říct, že tenhle scénář by před rokem nenapadl ani mě:( Em zase chystá celou naši rodinu na emigraci, pokud volby vyhraje opět AB.
No já s tím v zásadě počítám, že to bude trvat víc než ty tři týdny. Ale po 21. březnu odjíždím minimálně protestně bivakovat na hranici Prahy a Středočeského kraje, kterou mám asi kilometr od baráku. Nebo zvonit klíčema.
Popravdě mě fascinuje, že ať AB udělá cokoli, stejně ho bude 30 % lidí volit. Je to marnost.
No to jsi ještě optimista 🙂 Padají názory, že bez zavřenýho průmyslu budeme za tři týdny na dnešních nelichotivých číslech a mě už by vůbec nepřekvapilo, kdyby se to bralo za zlepšení a začalo se na nich zase rozvolňovat.
Nás už za sedmero horama a sedmero řekama taky vyhlíží část rodiny, co to s Andrejem už vzdala. Ale nemají tam mouku na knedlíky, tak snad to dopadne dobře.
Já už jsem několikrát psala, že to nepovažuju za reálné. Jenom že trpělivost už mám maximálně na ty tři týdny a pak na to seru 😀 už včera jsme ilegálně projížděli Středočeským krajem – protože jsme se potřebovali dostat k zubařce na Budějovickou a nenapadlo nás kvůli tomu tisknout nějaké prohlášení, když je to z Prahy do Prahy. Kupodivu nás nestavěli, ale hlídky jsme na Pražském okruhu potkali asi čtyři (vždy při změně kraje).
Jak tomu rozumím a musím říct, že to co píšeš jako kdybych to psala sama…
Věřila jsem, doufala jsem… jestli to nezabere asi mi do přírody “uteče pes” a já ho půjdu s dětmi hledat!
Držte se!
A to přeju všem!!!
Je to na budku, fakt 🙁 já aspoň můžu vymyslet různý výlety do Kunraťáku, Šárky apod., kde se snad přece jen s ostatníma nějak vecpeme, ale co vy? Jakkoli to u vás mám ráda, tak zavřená na měsíc bych tam úplně zůstat nechtěla 🙁 ale pobavily mě některé názvy vašich předměstí, nechci psát doslovně, ale jihozápadně na T. 😀
No kéž bychom byli tam, kde jsme byli před rokem 🙂 Já zavření i mnohdy iracionální opatření snáším v podstatě dobře (ťuk, ťuk), ale ten strach o blízký je poslední dny úplně jinej než kdy před tím.
Naši senioři se už nechali nebo nechávají očkovat… ale s tím, jak to kosí čím dál mladší, tak už mám teda strach nejvíc o sebe :/ ale právě s tím strachem mi nejvíc pomáhal pohyb v přírodě a to mě hrozně štve, že mi „zakázali“ (protože najdi v Praze les bez lidí).
Před rokem jsem si taky myslela, že se to lehce přežene a nebude to tak horké…
Ale v létě, jak jsem nakoukla pod tu pokličku systému, tak jsem docela zřetelně viděla, že se to žene do průseru.
Nicméně jsem doufala, že po tomto únoru už bude klidněji.
A nejspíš hned tak nebude… A myslím, že tomu právě napomáhají taková ta polovičatá řešení, obcházení pravidel, zpochybňování atd., i když je to na jedné straně pochopitelné, na straně druhé je to jako házet hrách na stěnu… a o to déle se v tom budeme motat.
No, sama jsem na ten letošní rok docela zvědavá.
Já vím, no. Já vím.
Kreténský volby a Vánoce, fakt. To (plus až moc velký rozvolnění v létě, roušky v obchodech by fakt nikoho nezabily) je fakt z obrovský míry přímá odpovědnost vlády. K vzteku. Kdyby to bylo na podzim přísnější, mohli jsme se už pomalu vzpamatovávat.