Čas na tradiční půlroční rekapitulaci. Letos mám náskok, tak snad půjde i zbytek.
- Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček: rozečtená Dalajlámova kočka.
- Kniha, jejíž název (či autor) zazněl v seriálu Přátelé: tam se mi do ničeho nechce. Možná Osvícení, Sto roků samoty nebo Růže pro Algernon. Prý by šly i Květy zla nebo Idiot. Pitomá kategorie.
- Kniha s jednoslovným názvem o minimálně 4 slabikách: Nespoutaná. V záloze jsem měla ještě Sudetenland a Životice.
- Dosud nepřečtená kniha z vlastní knihovny: tak s tím jsem neměla vůbec žádnou práci. 😀 Deník fejsbukové matky třeba, z těch všech.
- Kniha, jejíž děj se odehrává během války: Terezínské ghetto. Jak mám ráda historické bárovky od Veroniky Válkové, tahle byla nadmíru drásavá.
- Kniha s citátem na začátku: Poslední věta.
- Kniha poprvé vydaná v ČR/SR v posledním čtvrtletí 2023: Novinářem v Číně 2 aneb Nezešílet!
- Kniha s podtitulem: Zázračné medicínské případy: Kuriózní příběhy lékařů a pacientů. Našla bych jich ale i víc.
- Kniha autora z žebříčku 50 právě nejčtenějších knih na DK: Obraz Doriana Graye.
- Kniha, která má v názvu “kdyby”: Kdyby Ogden uměl česky. Taky dost divná kategorie, tak jsem to vyřešila touhle krátkou sbírkou dostupnou zadarmo na mlp.cz.
- Kniha, která naráz splňuje dvě témata loňské výzvy: Pět životů: Neznámé příběhy obětí Jacka Rozparovače. Velmi pečlivě odzdrojovaná, ale zároveň zajímavě napsaná věc.
- Kniha, ve které spolu postavy komunikují přes internet: The Exception to the Rule. Snad nevadí anglič, je málo knih, co by vyhovovaly víc – prakticky výhradně internetová komunikace hlavních postav.
- Kniha poprvé vydaná v roce 2024 (nová kniha): teprve se chystám na třetí Šikmý kostel.
- Kniha z prostředí Vaší poslední dovolené: Egypt: V nitru pyramidy. Zase audiokniha, zase Válková a zaplaťpámbu za jarňáky, díky kterým jsem měla výběr velmi zjednodušený.
- Kniha s měkkou/brožovanou vazbou: taky jsem sem mohla vecpat nějakou bárovku, mám je i tištěné, ale už stačilo 😉 výborné Vánoční povídky ze Šumavy.
- Kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění: …aaa tady mi došel dech 😉 posledních pět kategorií nemám a nevím. Ale ono se to setřepe. Ještě skoro celých šest měsíců.
- Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně.
- Kniha od držitele Ceny Jaroslava Seiferta.
- Kniha, která má na obálce hodiny.
- Kniha, ve které se někdo ztratí nebo zabloudí.
16 – Tetička Julie a zneuznanlý génius – Mario Vargas Llosa – Jedno je z pohledu spisovatele, co se snaží o literaturu a druhý jsou díla sepisovatele škváru pro rozhlas.
17 Když se to vezme doslova, tak ve Žhářce od Stephana Kinga se hrdinka staví na něco zeptat v knihovně a někdo jí tam odpovídá. Asi mysleli hlavní postavu, ale podle toho, jak je to napsané i postava, co je v knize na dvou řádkách by měla stačit.
Další je Jméno Růže od Umberta Eca. Tam je knihovna jedním z hlavních míst děje a témat zápletky.
18 https://cs.wikipedia.org/wiki/Cena_Jaroslava_Seiferta
několikrát byla cena dána i za celoživotní dílo
19 Agatha Christie – Hodiny (jinak Google vyhazuje další)
20 Jeníček a Mařenka – Ztracené děti lezou na strom, jestli neuvidí někde v dálce světélko. Drsný horor. Je to velmi krátký román.
Jinak klobouk dolů. Je to hodně knížek a asi spousta času.
Jo, o seznamu laureátů 18 vím, to si něco najdu. Básnické sbírky jsou navíc za a) obvykle legálně ke stažení na webu mlp.cz, za b) netrvá to neúměrně dlouho 🙂 za 17 mám v rezervě https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/knihovna-na-pate-avenue-582529252 a za 19 taky několik, akorát to jsou e-knihy, tak mám furt takovou zábranu to počítat, když vlastně nemají obálku 😉 20 tedy nevím, jaké případně zvolit zpracování… 😀 jinak díky za tipy.
Už jsem to psala minule: jiné výzvy mi většinou nejdou, ale tohle mě baví už devátým rokem. Ročně přečtu vyšší desítky (cca 60-90) knížek, takže to tam vecpu. Respektive některá kritéria napasuju na knížky, které jsem stejně chtěla číst, a jiná mi zas přivedou do cesty knížky, ke kterým bych se jinak nedostala. Je to fajn.
Já teď moc nečtu a byl pyšnej, kdybych se mohl vykázat i 4 knížkama ročně, ale teď poslouchám v rádiu Dvojka od deseti večer četbu na pokračování. Když jsem poslouchal první kapitolu, tak jsem si tam zadal každodenní nahrávání. (Před tím četli |Tři muže ve člunu, který mám sice rád, ale když to mám v uchu čtený Horníčkem, tak mě to jen tahalo za uši)
Jsou to Vzpomínky na Afriku, jako ten film kdysi. Jen je to úplně jiný. Film byl o jejím příběhu s Redfordem/Denisem, tady to jsou spíš záznamy, co se zrovna dělo, že třeba přilétly kobylky, jak všechno sežraly a jak to s kobylkama chodí, jindy dělali na farmě a jak to bylo s pěstováním kafe, o lvech i ještěrkách. Většina je o domordcích, ale popisuje tam různý kmeny, jaký mají náboženství a jak v jaký situaci reagujou, v čem jsou jako my a v čem se lišej. (Něco jako když v Pulp Fiction ta debata o hamburgerech).
Třeba četla o tom, jak se jí myslím Masajky ptaly, jestli je je pravda, že v Evropě se za nevěsty neplatí a když přisvědčila, tak se holky děsily, jak to musí bejt pro ženy ponižující, že za tebe rodina ani nic nedostane.
Je to daleko zajímavšjší než ten film kdysi.
To jen, že chápu, jak je fajn, když člověk padne na něco, o co by normálně nezavadil.
—–
Jo a ve Jménu růže je ta knihovna současně bludiště, kde zabloudí. Tam je zas dobře papsaný, že ten středověk žil úplně něčím jiným.
Jo, ty rozhlasový adaptace jsou taky fajn. Objevila jsem je někdy na začátku roku a taky už jsem jich několik odposlouchala – Já Tituba, Černé slunce, Přijde kůň do baru, Dost dobře nenormální, Prašina, Ida, Holky ze severu, Rozložíš paměť, Smetanův životopis nebo V pasti pohlaví… Najdou se tam hodně zajímavý věci.
Teď jsem odposlouchala Tři muže ve člunu. Vzhledem k tomu, že neznám verzi od Horníčka, jsem byla spokojená.