Týden potom, co se stalo to s mamkou, odletěl L služebně do Barcelony. To bylo v neděli odpoledne a v pondělí ráno se B probudila s horečkou.

Celý bezvadný, včetně toho, že se ten týden psalo milion pololetních testů a týden nato měla jít na rovnátka. Spoiler alert: šla, i když ještě nebyla fit, ale nadopovala jsem ji Paralenem a kapkami proti kašli, protože ještě tohle přeorganizovávat, už by mi hráblo. Považovala jsem to za chřipku, která zrovna vrcholila, ale horečky měla asi jen dva dny, tak jsem nakonec usoudila, že šlo o jinou virózu.

Ale čert ví, co to bylo, protože jsem to samozřejmě chytla taky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bez horeček, ale s hroznou rýmou, únavou a kašlem. Možná to byl covid, i když –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ve dvou případech, kdy jsem ho měla, jsem vždycky měla horečky a byla jsem unavená, ale nikdy jsem neztratila čich.

Byl to zároveň týden, kdy byl doma V kvůli bolestem hlavy. A ve středu toho týdne jsem měla domluvenou schůzku na soudním, kde mi měli předat pitevní zprávu. Strašlivě se mi nechtělo, ale zároveň jsem to nechtěla rušit. Tak jsem vzala roušku, Vikouše a jela na Albertov.

V si mi stěžoval, že někdo v metru smrděl. Já nic necítila. Už to bylo podezřelý. A druhý den jsem necítila, že se mi pálí maso na pánvi. A když jsem pak šla na další várku vyklízení mámina bytu, necítila jsem zápach, který mi při předchozích návštěvách prolezl vším oblečením i vlasy, které jsem si pak musela mýt dvakrát.

Necítila jsem nic. Když jsme byli prvního února s L na večeři do korejské restaurace, cítila jsem jenom, jestli je nějaké jídlo pálivé nebo ne, a různé textury vepřového, sépie nebo zeleniny. Nesmrděl mi ani lanýžový olej, který nesnáším. Několik dní jsem vůbec neměla chuť k jídlu, rozeznala jsem kromě textur jen do jisté míry slanou, sladkou a pikantní chuť.

Podle ChatGPT trvá návrat k normálu průměrně tři až čtyři týdny. Je pravda, že poslední dobou už začínám vnímat třeba citrusovou vůni sprcháče, když si ho dám až k nosu, nebo zkaženého masa (dtto). Tak jsem zvědavá. Je to hodně zvláštní zkušenost. Člověk je zvyklý spoléhat se na svůj čich v nejrůznějších situacích, třeba když potřebuje ověřit, jestli nevyšlápl psí bobek, nebo jestli je ta načatá šunka ještě ok. Ale popravdě mi vlastně tolik nechybí. A vůbec nejlepší byly ty první dny, kdy jsem neměla chuť na nic…