„Bíbí! Haló! Podívej se na mě! Kuk! Kukučky! Tady jsem!“
„Hele, auto!“
„Auto?“
Quanti blog
Můj blog, můj svět, můj virtuální domov
„Bíbí! Haló! Podívej se na mě! Kuk! Kukučky! Tady jsem!“
„Hele, auto!“
„Auto?“
Úžasnej ksichtík, to musí bejt radost 😀 😀 😀
Mě TAK prudí, když na oslovení nereaguje ani hnutím brvy! Ale aspoň mám holt trénink…
:D:D:D:D přesně, ale fakt úplně přesně chápu. „kde je máma Kryštofe? Halo? Štofineeee, koukej..“ NIC „tak nic, jdeme sekat?“ „jo? sekačkou? a motorovou?“ :D:D:D
Umím si ÚPLNĚ živě představit 😀
A počkej až začne „prosímtě podáš mi…(tu nejbližší věc, kterou máš u ruky, zatímco já bych musela přejít celej pokoj)…nic
„haló slyšíš mě?“
„a co mi za to dáš?“
Jak to začne mluvit, začne to bejt držkatý… achjo!
Máte doufám objednaný dostatečný počet parkovacích stání? 🙂
Než jí bude osmnáct, bůhví co bude… 😉
To je pořád dobrý. Kamarádky šestiletá je trochu extrém. Máma: „Netahej za ty věšáčky! Nevěs se na ně, utrhneš je!!! Slyšíš?!?!“ Dítě: „Bláááá, blááá, blááá, blááá…“
No občas mám pocit, že k tomu máme taky našlápnuto…