Hledání vody a stínu (30. týden)

Počasí mě zničí. Bibině v pondělí přivezl Lvíček z Tesca bazén. Stodvaceticentimetrovej, a brzo jsem poznala, že to je věc na zahradu, ale na balkón rozhodně ne. Jelikož adaptér na hadici nefungoval, nanesli jsme asi deset kýblů teplé vody a v bazénu bylo sotva na dně. Druhý den jsem s rukama jak opice nanosila dalších asi deset kýblů, aby se to ohřálo, Bibina mě komandovala, že je to pořád studený, a nakonec tam stejně nevlezla. Voda do konce týdne získala barvu a smrad kádě s vánočními kapry, vypustit bazén nebylo kdy, protože jsem na to potřebovala pomoc a zároveň aby u toho Bríga nebyla, a ona v létě a vedru neusínala dřív než v půl desátý. A kromě toho vyšilovala, kdykoli uviděla přes dveře bazén, a ani jsem ji nemohla pustit na balkón, aby tam nevlezla/nespadla. Bazén je radost!

Týden byl jinak ve znamení menších úrazů a zdravotních komplikací. Já se v pondělí přerazila o nočník, když jsem zachraňovala Briguli, co o půl pokoje dál ztrácela rovnováhu na nočním stolku. Žumbrlína to vybalancovala, zato já přistála natvrdo. Kobliha si pro změnu ve středu prokousla ret, když se mi vysmekla a uklouzla na podlaze. A Lvíček se dneska probudil s rýmičkou. Zaplaťpámbu za tchyni, která si ji vzala na celý den, protože na mě po obědě sedl nejhorší případ nízkýho tlaku, co pamatuju za x let, a po pár minutách mimo gauč mi vždycky začalo být příšerně blbě.

Včera jsme byli u praprarodičů v Roudnici a s nimi na koupališti v Cítově. Bibinu nešlo dostat z brouzdaliště, ale L. si tam pravděpodobně v dost studeném a kapánek (prý) špinavém a přechlorovaném bazénu uhnal tu rýmičku. Někdy v průběhu pondělka sem snad ještě dám fotky, ale jelikož Briguš usnula v půl šesté a teď je deset a je naprosto čilá, dneska už prostě nemám sílu 🙂 Update – asi jediné dvě použitelné fotky tady:

Psala jsem na fb, že se Briguška zamilovala do labradora a jeden večer za ním prochodila celé sídliště. „Asi budete muset pořídit labradora,“ řekla nám majitelka, taky s kočárkem s o něco mladším chlapečkem. Milovníci zvířat prominou, ale mně opravdu bohatě stačí, když mi na podlahu dělá loužičky (občas i něco horšího), drobí a roznáší špínu moje dítě 🙂

Při jiné procházce jsme zase narazili na motorkáře, kterému nějak podjela stojna a položil motorku na zem. Chvíli se ji marně snažil zvednout, až se musel obrátit na Lvíčka s potupným „Myslíte, že bych vás moh poprosit…“ Motorka snad přežila, ale musel to být fakt ponižující zážitek 😀

Lvíček mi přenechal tablet, že ho prý nepoužívá, tak jsem si ho zabydlela svými aplikacemi a jako novinku si nainstalovala slovník. Zobrazuje překlad hned při psaní slova a moji kvalitu života to dost výrazně zvedlo, hlavně při čtení anglické beletrie 🙂 A co zvedlo kvalitu života u nás doma ještě výrazněji, to byly filcové nálepky na nohy od židlí a stolů – taková blbinka a člověk už nemusí poslouchat to věčné vrzání 😀

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *