Chtěla jsem dát post včera. Nebo aspoň fotku. Ale děti ze mě vyždímaly život natolik, že jsem v devět málem usnula Briguli vsedě u postýlky a po vypotácení se z jejího pokoje měla sílu tak akorát popadnout zubní kartáček.
Viki ještě neleze, ačkoliv by velmi chtěl. Kdykoli není doma ségra, řve a řve a řve a řve. Jeho raketový růst pátého měsíce se poněkud zpomalil, takže naštěstí ještě stále obleče velikost 74. Suverénně rotuje kolem středu v pozici „Homer v elektrárně“, sežere, na co přijde, už má docela smysl pro humor a rád a často se usmívá, ale musí se mu pořád někdo věnovat. Princátko.
Počkat, jak šest měsíců? Vždyť jsi před chvílí rodila ne?
No, viď 😀 Taky to moc nechápu, ale je to tak, už není konec zimy, ale konec léta… Strašně to utíká 🙂
Krásnej chlapák 🙂
Díky 🙂