Včera jsme měli první společný opušťák od porodu Vikouše. Nechali jsme obě děti na tři hodiny spolu doma, kde je hlídali děda s babičkou. Viki je zrovna v období separační úzkosti, takže když mě uviděl a nemohl hned ke mně do náruče, rozplakal se, a celý zbytek večera (asi dvacet minut) se mě držel jak klíště.

Dneska ráno si s ním Lvíček hrál v posteli, já za nimi přišla a chtěla si ho vzít, načež L. dělal, jako když mi ho dává, a na poslední chvíli si ho strhnul zády zpátky na sebe. Tomu se to pochopitelně moc nelíbilo, začal kvičet, ale pak se uklidnil, zase šel ke mně a L. to zase zopakoval. To už se mi nelíbilo, měla jsem po včerejšku pocit, aby se nebál, že mu zase chci zmizet… takže příště už ho Lvíček u mě nechal. Vikuláš se vteřinu tulil, pak se zvednul do kleku, otočil na L. a nadzvednul ruce k uchopení v podpaží, jako by říkal „tak co bude?“

A my jsme mu to fňukání oba sežrali!