Konec roku začíná nabírat na obrátkách. Hromadně se omlouvám všem, jejichž blogy nestíhám číst, čtečka na mě aktuálně řve 122 nepřečtených a to se snažím tam udržovat fakt jen to, co mě zajímá.

V sobotu jsme byli s mužem poprvé od porodu Vikouše spolu sami venku. V Le Burger, fotoreportáž v příloze. Až na drobné mušky (rozmáčené steakové hranolky, zaměněná houska u burgeru, pán vedle chtěl burger dne, ale nepálivý, a donesli mu ho normálně s jalapeňos…) jsme byli fakt spokojení, jídlo dobré, posezení fajn. Jenom Lvíčka trochu urazili při placení, když na účet s útratou 773 korun položili dotaz, jestli chce dát (při platbě kartou) dýško, on odpověděl „80“, načež mu na terminálu nastavili 780 Kč 😀

Vikouš odloučení přežil, ale začal se mi neustále táhnout v patách s mumlavým „mama… mama“, asi abych mu zase někam neodešla 😀 Konečně se mu asi klube první zub, na dnešek obě děti spaly totálně mizerně, jeho jsem kojila snad každou tři čtvrtě hodinu, mám rozkousaný bradavky, záda v háji… veselé to je, veselé. Ale! Mám snad konečně doma většinu dárků (zbývají už asi jenom ty jedlé / kosmetické, a to bude easy) a dokonce i rozposílané „dopisy Ježíškovi“. Uf uf. Ještě upéct v pátek dort B. k narozeninám a pak už až do Štědrého dne nebudou strašit žádné deadliny 🙂

Takhle to mám ráda. Vítej, prosinče.

Fotonadílka konce listopadu zde.