Samozřejmě, jaký je nejlepší termín, aby děti chytly kašel, rýmu a horečky, než na první teplý, krásný a navíc čarodějnicově-prvomájový víkend? O Bibi se něco pokoušelo už tak o minulém víkendu, nakonec lehla v úterý večer a noc na čtvrtek a pak noc na sobotu měla devětatřicítky a dostala čípky, protože po nurofenu na noc zvrací. Od té doby to každou chvíli řeší a ptá se, jestli „už se to rozpustilo“… Doufali jsme, že jí bude v sobotu aspoň tak dobře, že bychom se mohli jít podívat na stavění májky. Nevyšlo, stejně jako dnešní krátká procházka za rozkvetlou třešní, tak jsem při vynesení smetí uškubla nějakou větev a došla si pro pusu, přece se nenechám usušit. Ještě minimálně dva dny bude B doma (tchyně nás málem vydědila, když jsem jí to omylem proflákla, že to nesmíme, že minimálně týden!!! Já se obávám, že už za ty dva dny mě sežere, protože už je jí dobře a bude se nudit), když půjde všechno dobře, ve středu nebo ve čtvrtek už by snad mohla zpátky do procesu. Mně doma při pohledu na krásnou modrou oblohu za oknem trochu hrabe, ale zase jsem ráda, že šetřím pravé chodidlo, protože zničehonic jsem koncem minulého týdne nemohla došlápnout, musela jsem chodit po hraně a nebylo to nic moc. No prostě lazaret.

Jenom drobná poznámka o Viktorkovi – je to čím dál větší mazel. Začíná to vypadat, že to nebude ten klasický chlapeček = vláčky, autíčka, letadla, technika a šmytec. Hraje si se vším, s autíčky stejně jako se ségřiným nádobíčkem, miluje věci s čudlíky, kabely a provázky, míčky hopíky a především krámování v kuchyni, z čehož samozřejmě já mám radost už menší 🙂 Ale rád se i pusinkuje, tulí a co nás posledních pár dní dostává – je nadšenec do hudby a když si pustí na piánku nějakou melodii, položí ho a začne tancovat, tj. točit se dokolečka 😀 rád se taky honí kolem konferenčního stolku, největší prča je to se ségrou, ale i rodiče jsou dobrý 🙂 a i když nemluví, dokáže být velmi přesvědčivý především stran toho někam nás dostat. Drapne mi prst, odvede mě, kam chce, a stáhne mě dolů, abych si k němu sedla. Má pěknou sílu!

PS: Nemůžu uvěřit tomu, že už je květen.
PPS: „Suchý duben“ jsem nedodržela. Snažila jsem se přes den nebýt na sociálních sítích, ale úplně se mi to nepodařilo – takové ty záseky, kdy malý dítě spí, velký se půl hodiny popelí u jednoho keře s kvítky, silnice nebo jakýkoli nebezpečí sto metrů daleko, evidentně vás nepotřebuje a co vy teď… 🙂 Příště na to půjdu asi odjinud. Uvidíme.

Fotky tu 🙂 Popisky in progress.