Za týden je Štědrý den. Vůbec mi to nedochází. Od 20. listopadu byly jediné dva dny, kdy byly obě děti ve školce, a z nich jsem ten první věnovala vykydání Augiášova chléva úklidu domácnosti a druhý jsme měli v deset schůzku s architektkou v centru, takže z něj zbyly asi dvě hodiny. Druhou svíčku na věnci jsem zapálila někdy ve středu a třetí… ééé, to bylo dneska? Cukroví na besídku jsem splácala večer před odevzdáváním v množství jeden plech od každého těsta, zbytek jsem zpracovala dneska a ještě tam na jeden plech perníčků a lineckého zbylo… snad v týdnu. Není uklizeno, nejsou vyrobené jedlé dárky, nemám přáníčka… a je mi to jedno. Co bude, bude. Pro Lvíčka je klíčový úklid, takže pro něj zřejmě využiju každou volnou hodinu, kdy zvládnou děti příští týden chodit do školky (if any), pak zabalím dárky a nazdar. Ujímání mám akorát z nákupů, kdy musím nějak zvládnout objednat dovoz a pak poslat Lvíčka pro čerstvé potraviny v neděli brzo ráno… a předtím vymyslet, co vlastně bude na sváteční tabuli. Děj se vůle boží 🙂
fotky 50. týden (zatím bez popisků, ale už chci spát)
Pozor, v nedeli bude zavreno… Statni svatek
Do dvanácti by mělo být otevřeno.
Taky to nechávám řítit se volným pádem a všichni zatím vypadají spokojeně i bez speciální péče, děcka nejvíc. U nás neproběhlo ani cukroví – a už ani neproběhne, děti se svorně přiotrávily cukrem na vánočních besídkách a ztratily o domácí sladké výrobky zájem a my s M. radši ten bramborový salát:)