Rok 2025 jsem si stanovila jako rok dočítání papírových knih, které mám doma.

Takže to nemohlo dopadnout jinak: moji oblíbení autoři už od začátku roku (nebo od konce minulého, abych byla přesná – ehm ehm Hájíček) chrlí jednu novinku za druhou. A kromě toho vzniká i spousta dalších knížek, které bych nutně potřebovala.

Potřebuju Návrat od Petry Dvořákové. Okno na západ od Pavly Horákové. Čas vos od Aleny Mornštajnové (nejspíš). Zmíněného Draka na polní cestě od Jiřího Hájíčka. Určitě Úlice od Jakuby Katalpy. Povídkový soubor Sudety: Ztracený ráj. Po rozhlasové adaptaci Drak spí mám chuť dát šanci i Letnímu slunovratu Michaely Klevisové. Určitě budu sledovat Vekslačku Scarlett Wilkové, i když jsem ještě nečetla Když přišli psi (ach jo). No a jednoznačně mi nesmí utéct Marta děti nechce od mojí asi nejoblíbenější Petry Soukupové. I když jsem ještě nepřečetla Martu v roce vetřelce. Ostatně teda ani poslední dvě knížky Anny Bolavé, s níž jsem (stejně jako s Jakubou Katalpou) chodila na bohemistiku a tvorby obou z nich si velmi vážím.

Když si přikryju oči před beletrií, není to o moc lepší. Poslintávám už opět od loňska po Českých cizinkách od Jany LeBlanc. Přečetla bych si i Roztěkané od Kláry Kubíčkové, i když mi na diagnostice poruchu pozornosti vyloučili. A obávám se, že neodolám rozhovorům o duševních problémech Jako by mě opustila všechna síla od Lindy Bartošové.

Překlady? Tam jsem myslela, že nepotřebuju nic, ale sakra, i když jsem Hunger Games četla asi před dvanácti lety a Baladu o ptácích a hadech jsem šťastně minula, Haymitchův příběh Úsvit sklizně… potřebuju taky! A to nemluvím o nové Taylor Jenkins Reed –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nová kniha, tentokrát o kosmonautce. Uáá. A to pořád odolávám Čtvrtému křídlu, sérii o Cormoranu Strikovi, knihám Han Kang nebo Hanyi Yanagihary…

Pomóc. A to jsem doufala, že budu mít sakra problém s naplněním kategorie „kniha, která vyšla v roce 2025“ ve Čtenářské výzvě.