Už jsem myslela, že se letos do zahraničí nepodívám. Někdy v říjnu ale začala vznikat myšlenka na německé adventní trhy, a že bydlíme u začátku D5, volba padla na Norimberk. Nijak jsem se na to neupínala, počítala jsem s tím, že onemocníme my, berule nebo hlídací děda s babičkou, že padne neproniknutelná mlha nebo husté sněžení… ale proti všem mým chmurným očekáváním nakonec všechno klaplo, po osmé jsme předali dítě a vyrazili.

Kafe ještě v Čechách

V Mondeu se jelo bezvadně. Potkali jsme autobus české cestovky Sad Tourist (kdo si takhle nazve cestovku?), jeli kolem stadionu 1.FCN, konečné Svařákové tramvaje a Hauptbahnhof přímo do centra. Náhodou jsme chytli místo v garáži na Hans Sachs Platz – když jsme vevnitř viděli, jak je malinká, uvědomili jsme si, jaká to byla klika. Přímo u v(ý)jezdu byl dětský trh plný stánků s hračkami a nealko punčem, které měly na střechách pohylivé figurky a prokládaly je kolotoče a houpačky.

Povšimněte si alternativního textu na levé desce.

Dětským trhem jsme prošli na ten hlavní a začali v první řadě prozaicky hledat půlmetrový bratwurst v bagetě, jelikož cokoli jiného Lvíček odmítal obědvat (i když tradičnější tam byly tři malé klobásky v housce, které tu ztvárnili i v marcipánu). Nakonec jsme byli úspěšní, já si dala místo bratwurstu wiener a sice nebyl tak dobrý, ale zase jsem ho nemusela dolovat celé odpoledne ze zubů. Odvážně jsem si na něj nechala dát kari cibuli a barbecue omáčku a docela si pochutnala 🙂

Trhům dominovaly stánky s tradičními postavičkami ze sušených švestek, fíků a ořechů, přítomné ale byly samozřejmě i perníčky, ovoce v čokoládě a jiné sladkosti, hračky, oblečení, dekorace, čaje a neodmyslitelné stánky se svařákem, u jednoho z nichž jsme se po obědě zahřáli: já klasickým Glühwein, Lvíček Kinderpuntschem. Dlužno dodat, že bláznivé nabídce všemožných horkých nápojů ve Vídni se to ani zdaleka nevyrovnalo; asi pět odnoží svařáku, horký vaječňák a v jednom fanfarónském stánku heisse slivovitz 🙂

Moc jsme toho nekupovali, ale přece jen pár euro padlo: plechovka perníků za hlídání, originální německé františky, pražené oříšky. Na památku jsem si koupila pohled a pak zahlídla poštovní stánek, kde prodávali lístky na jízdu koňským spřežením, pohledy a známky, a ostýchavě si vystála frontu, jestli by mi ho neorazítkovali. „Veeery expensive,“ mrknul na mě německý pošťák a pečlivě mi obtiskl na pohled dvě razítka, že mi bylo jedno – jak jsem pak zjistila – že jsou z 9.12. 😀 a nasypala jsem jim pár eurocentů do kasičky s výmluvným názvem „Glühweinswine“.

Lvíček loupe perníček

Po hlavních trzích jsme si prošli nějakou adventní výstavu, které jsme houby rozuměli, protože byla celá v němčině, ale pochopili jsme, že šlo o ztvárnění historické podoby trhů a tehdejších zvyků. Z druhé strany muzea se konala městská akce pro chudé, jak nám vysvětlil vyhazovač u vchodu s tím, že my pozvánky s největší pravděpodobností nemáme 😉 Tak jsme zamířili do prostoru trhů partnerských měst, mezi kterými byla i Praha. Její stánek nás ale zklamal, zcela nudně byl vyplněn jen skleněnými ozdobami (mj. sklenění krtkové). V americkém měli Hershey’s čokoládu, ve skotském spoustu tvídu a sušenek a gastronomicky nejlákavější byl stánek italské Verony 🙂

Trhy prochozené a ještě trochu brzo na to, jet domů; tak jsme koukli na mapu a vyšplhali ještě na hrad. Dlouho jsem nepotkala město s tak úžasně kompaktním centrem, jako má Norimberk – byl to doslova kousíček, jen hodně do výšky. A hrad samotný vážně impozantní a krásný.

Blížila se třetí hodina a pomalu začala padat tma, tak jsme se pomalu vydali zpátky k autu. Jen s jednou zastávkou: na cestě tam nás zaujal stánek s hračkami a uvažovali jsme, že bychom tam Brigitce koupili xylofon náhradou za ten absolutně neladící, co dostala k narozeninám. Jeden nás tam zaujal, asi za deset euro, ale měli ho i za dvacet v sadě s „rumba koulemi“, pro kterou jsme se nakonec rozhodli. Pak jsem si ale všimla ještě jiné sady, rumba koulí s tamburínkou… Stánkař si všiml, že jsem zaváhala, a vytáhnul jinou sadu: xylofon, rumbakoule, tamburínka, minitriangl, prstové činely… koukla jsem se na cenovku, 24 euro, a kývla, že to beru 😀

Vše plyne, Quantule zůstává!

Cesta domů byla pohodová, zastavili jsme se na Shellce u Boru u Tachova na čaj pro nakopnutí a šlo o mnohem příjemnější občerstvení než cestou tam v kladrubské Benzině. Dokonce tam měli i adventní věnce na stolcích…