Bolí mě hlava, bolí mě v krku a mám rýmu, takže se L. rozhodl odvézt B. k prarodičům a jít spolu někam ven, aby využili krásného počasí a nemuseli se mnou tvrdnout doma. Po obědě (čína vyžadující spoustu krájení, hrnců atd.) jsem je pomohla vypravit a vypakovat. „Tak si odpočiň,“ rozloučil se a po krátké pauze dodal: „Můžeš odpočívat třeba úklidem kuchyně…“ 😀
Nejhorší je, že já už jsem se dostala do stádia, kdy opravdu relaxuju úklidem, kdy na sobě nemám pověšeného Žmura jako klíště a Čičman zvědavě drobíc sušenku do kýble s čistícím prostředkem…takový okna bez dětí jsou úplně zenovým cvičením klidu a míru.
A tak ne, že bych neocenila na uklízení klid! Ale když mám rýmu a knedlík v krku, moje nejoblíbenější relaxační činnost to zase není 😉