Svatý Jiří, knížky a klempírování (17. týden)

Koleda byla symbolická: pár čokoládových vajíček a pomlázka od Vietnamců, kterou do večera dokázala Brigule rozebrat na prvočinitele. Odpoledne dorazili tchánovci na hlídání a přišli z pískoviště s dítětem s prokousnutým rtem. Jako jo, může se to stát každému, ale když před odchodem saň z košíku kočárku vykrámovala a vysypala pikslu sušenek, zatímco tchyně stála nad ní a rovnala deku do přesného obdélníku, začala jsem si pro sebe její žebříček priorit lehce zpochybňovat.

V úterý přivezl Lvíček tyčový vysavač a naše kvalita života se rázem subjektivně zvedla o sto procent! Není nad to, projet po úklidu hraček podlahu vysavačem a nemuset tahat z komory ten na kolečkách. (Příjemný bonus je, že luxování Lvíčka baví, takže se o to málem perem :))

Načnula jsem karamelovou kávu… a chutná mi tak strašně moc, jak mi snad ještě nikdy (minimálně po velmi dlouhou dobu) nic instantního nechutnalo. Měla jsem za celý týden jen dvě pressa – jindy minimálně jedno denně. Karamel rulez, nová závislost.

Když už jsme u závislostí, tahle písnička mě teď baví 🙂

Ve středu se konal Den knih bez DPH, který jsem si mazaně vybrala k vyčerpání své pětistovkové poukázky na Kosmas. (Na mně ti e-knihkupci fakt nevydělají ani floka…) Jedenadvacetiprocentní sleva se už docela pozná, takže jsem si místo tří knížek mohla do košíku hodit čtyři. No dobře, pět a nevěděla jsem, kterou vyhodit, tak jsem si domluvila, že knížky přebývajících 231 korun budu mít jako k svátku 😀 (Je to docela směska, ale pokud by to někoho zajímalo – geekromán, Haklovy povídky, chick-lit, detektivka a příběh z Osvětimi. U té jsem váhala nejvíc a rozečetla ji nejdřív, tak snad dobrý :))

Taky mi přišly meče od Puffin. Neprozřetelně jsem se zmínila, že je chci, bývala jsem myslela, že třeba dostanu tip, kde je koupit, ale to by nebyla Puff… 🙂 díky!

U pidižvíny nastala řada zásadních změn. Naučila se říkat ne. Poměrně pozdě možná, ale dost se to hodí – místo, aby hodila podanou křupku na zem, se stačí zeptat verbálně, zavrtí hlavou a zařve NE 😀 taky se naučila mimo jiných slov „buji“ (něco mezi „bolí“ a „bojí“, užitečné pro odhalování zdrojů nepohody) a hlavně asi po pěti nebo šesti měsících skončil každovečerní maraton Chaloupky na vršku. To prej už je pro mrňata, tak sjížídíme denně dvě ze tří Toy Story Toons – Small Fry ji z nějakého důvodu nebaví, zato Hawaiian Vacation a Partysaurus Rex může i třikrát dokola.

Došlo mi, že jsem úplně přestala kupovat a číst noviny a časopisy. Nějak čtu radši knížky…

Ve čtvrtek měl Lvíček svátek, tak jsem mu upekla beránka, když už jsem ho nestihla na svátky. Na sociálních sítích mi poradili, že prý by byl drak stylovější, ale kde sebrat formičku na draka? Google nepomohl, kromě těchhle malých 😉

Taky jsem počítala, že mu dám lístky na Top Gear Live – sice jakoby k svátku, ale měl by je až k narozeninám (zas takoví magnáti nejsme…). Nakonec jsem se rozhodla, že je nekoupím, ale vybereme je spolu radši sami. Měl radost (i jen z nápadu), tak jsme je vybrali, zarezervovali… a než je stihnul na terminálu Sazky koupit a vyzvednout, pročetli jsme si pár recenzí, koukli na YouTube na pár záznamů z předchozích lokací a došli k názoru, že tohle si asi i odpustíme. Sice Top Gear milujem a vidět ty tři magory naživo byla příležitost, která se nebude moc často opakovat, ale z toho, co jsme viděli, jsme získali dojem, že tahle show do haly zkrátka moc převést nejde. V podstatě vždycky vzali nějakým způsobem vtipná nebo zajímavá vozidla (třeba uříznuté půlky aut) a závodili s nimi dokola. Jako ok, nápad vtipný tak na půl minuty a ne se deset minut dívat, jak se podivná vozítka honí dokolečka. Tak jsme ušetřili tři a půl tisíce 🙂

Ze středy na čtvrtek spala Brigit po velmi dlouhé době celou noc ve svojí postýlce, zato ze čtvrtka na pátek se postavilo a dožadovalo se přesunu k nám do postele čtyřicetistupňové topné tělísko. Nurofen to spravil, ráno už byla ok, ale co mě dostalo – na dávkování léků jsem si už vypracovala grif, zasunout stříkačku pod jazyk, část obsahu vymáčknout a zavřít pusu, aby to nevyprskla. Tentokrát nebylo potřeba: Briguška po vložení nurofenové stříkačky do pusy obsah iniciativně vycucla sama. Až mě to dojalo 🙂

L. jí o víkendu z legrace řekl Břigitka a to ř mě přivedlo na oslovení Žibřidka. Mně to přijde jako fór, ale Lvíček to úplně nesnáší a vždycky na mě syčí: „Neříkej jí tak!“ 😀

V sobotu na mě dolehla nějaká viróza, tak jel L. s B. k rodičům a v neděli jsme se jen tak poflakovali na hřišti u restaurace Šárka – nic moc zápisuhodného, kromě toho, že malinovka prostě k létu patří a pískoviště budou zřejmě ještě dlouhou dobu nejúspěšnějším cílem našich výprav 🙂

A příští dva víkendy budou čtyřdenní! Ale má pršet a pršet, takže nejspíš příležitost prozkoumat dětské koutky a herny v okolí…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Svatý Jiří, knížky a klempírování (17. týden)

  1. Karamel je jasná láska, to už jsem objevila dávno, v jakékoliv podobě 😀
    Dostaly mě ty vaše ušetřený tisíce, povedený… 🙂

    • Já to tak většinou neberu, ale tentokrát jsme byli prostě už skoro rozhodnutý, že jo – a teď si za to můžem třeba koupit křeslo do novýho bytu 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *