Pátý měsíc

Bráno kalendářně, mám přesně čtyři měsíce do vypočítaného termínu porodu (uf). Vstoupila jsem do šestého měsíce a chtěla jsem si nějak zrekapitulovat ten uplynulý pátý. Dlužno říct, že „na měsíce“ moc nehraju, mám v mobilu aplikaci, která za mě hlídá týdny, kdyby se náhodou ptali u doktora – ale okolí se holt ptá, jaký měsíc… tak se kapánek přizpůsobím.

Jak se mám já:

Začala jsem nosit těhotenské džíny, protože i když jsem si před časem koupila o dvě čísla větší (normálního střihu), začaly mi vsedě tlačit na břicho a to člověka moc nebaví. Už mám docela bump (nepřišla jsem na adekvátní, ne hnusný a ne zdrobnělý ekvivalent v češtině), ale kabát ještě dopnu. Naštěstí, protože irské léto obnáší teploty 13-20 stupňů a bez bundy můžu vyrazit jen v době toho největšího vedra.

Bez nočního vstávání na WC se už nějakou dobu neobejdu, poslední dobou dokonce začíná frekvence 2-3x za noc – asi trénink. V souboji o prostor s močákem zkrátka prcek jasně vyhrává 😀 Taky jsem byla už přece jen o něco míň aktivní než ve třetím a čtvrtém měsíci, jednak se musím držet v dosahu toalet a jednak se rostoucí „náklad“ už přece jenom pronese. Ale procházky a kratší výlety dáváme pořád.

Jak se má miminko:

Na velkém ultrazvuku ve 20. týdnu jsme se dozvěděli, že všechno vypadá dobře, a že i když nedokážou odhalit naprosto všechno, „if it was my baby, I would be happy“. Dostali jsme tři snímky – má krásný profil a vypadá spokojeně 😉

Začalo kopat. Docela s vervou, můžu už asi směle říct, že je hodně živé – po kom to má, netuším 🙂 Už na prvním ultrazvuku se doktorka skoro lekla – „it’s moving A LOT“ – a hodně se hýbe pořád (i když „hodně“ je asi relativní, srovnání nemám). Nejaktivnější je, když si večer lehnu, asi se mu nezamlouvá ta náhlá stacionární poloha vleže; když se ráno probudí dřív, než já vstanu, taky mě šťouchá, ať se koukám zvednout. A taky jsem už párkrát dostala ránu u jídla uprostřed sousta, ale dovolím si předpokládat, že to s konzumovanou potravinou nesouviselo.

Jak koexistujeme:

Pořád ještě si většinu dne explicitně neuvědomuju, že jsem těhotná. Jasně, několikrát za den se mrňous připomene a několikrát za den si taky vzpomenu při řešení souvisejících záležitostí, jako objednávání k doktorovi, narolovávání pružné části kalhot přes břicho při oblékání nebo myšlenka na to, že Vánoce budou letos asi o něco pestřejší než obvykle. Taky si denně s prckem povídám a při diskusích s mužem se oba dovoláváme jeho názoru 😉 Většinu času jsem ale pořád nastavená na režim „já“ místo „my“. Budu to interpretovat tak, že jsem úplně nepropadla hormonům a pregnancy brain (i když vzpomenout si na některá slova je pořád těžší a těžší…) a ne tak, že jsem sobec, co si těhotenství ani nezaslouží 🙂

Svoje miminko strašně miluju, doufám, že se má dobře, a mám o něj strach, když se děje něco neobvyklého. Taky mám strach, abych pro něj byla dost dobrá máma a abychom se měli všichni rádi. Jenom mi nezaměstnává mozek 24 hodin denně.

Zatím 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u “Pátý měsíc

  1. Dojímací, naprosto… 🙂
    A všechno je normální, neboj, uvědomění si prcka stejně přijde hlavně v okamžiku, až bude na světě, to je pak bomba emocí. 😉
    Drž se a žijte šťastně. Všichni 3. 😉

  2. fíha! tak gratuluju – my máme proti vám pár týdnu náskok (termín v půlce listopadu). asi se ptají všichni – ale už víte, jestli kluk nebo holka? 🙂 a o jméno už jste se pohádali? 🙂

    • díky, Adame 🙂 škoda, že budem nejspíš trochu daleko na nějaké časté kontakty 🙂

      ptají, a vzhledem k tomu, že to není stoprocentní, to radši nechcem rozšiřovat… 🙂 nad jmény jsme se ani moc nehádali, šli jsme na to metodou porovnávání seznamů, ale favorit k nám stejně přišel nějak úplně iracionálně, někdo z nás to nadhodil a hrozně se to chytlo, takže jestli se nestane něco zásadního, už to mrněti asi zůstane 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *