Sedmý měsíc

Rekapitulace sedmého měsíce měla přijít (stylově) 7. října, ale to byl zrovna den, kdy jsme přebírali byt a potřebovali uklidit a nakoupit aspoň nejnutnější věci k nastěhování. Vzhledem k tomu jednomu meziblogu jsem se s těžkým srdcem rozhodla ji neantedatovat – můžu se utěšovat aspoň tím, že v americké dataci je dnes taky pěkné datum, 10/11/12 🙂

Jak se mám já:

Byl to meganáročný měsíc. Zvládli jsme během něj vyklidit byt v Dublinu, přesunout se do Čech, strávit týden a půl v azylu po příbuzných a najít nové bydlení na pražském Zličíně. Komentáře, že jde o konec Prahy, ne-li světa, si nechte od cesty – širší centrum na bydlení přímo nenávidím a třeba v mých srdečních Strašnicích jsou až na výjimky samé staré baráky. Druhá věc je, že jsme chtěli být v relativním dosahu obojích nastávajících prarodičů (Praha 5 a 6). Zatím jsme spokojení – minimálně na vybavování domácnosti je to tu ideální, na dosah IKEA a několik dalších nábytkových obchodů + hypermarketů. Jinak jsem neměla ani moc čas se pozorovat, zaregistrovala jsem jenom, že večer po letu se mi točila hlava, hučelo mi v uších a krvácela jsem z nosu, ale druhý den to bylo už OK. Taky jsem během pár dnů, kdy jsme byli v Českém ráji, zjistila, že se šplháním do kopců má můj krevní oběh co dělat, ale to taky není žádná extra překvapivá věc 😀

Jak se má miminko:

Je hrozně statečné, cestu i harcování po dočasných domovech snášelo maximálně s mírnými protesty. Hodně škytá a hodně se hemží – proti původnímu harmonogramu „lehnu si na záda – dítě začne dělat veletoče“ je to teď mnohem častěji i vsedě (hlavně v autě, moc se mu tenhle typ natřásání nelíbí a dává to najevo šťouchanci pod žebra) nebo když ležím na boku. Trošku jsem o něj měla strach, protože v podstatě celý měsíc nebylo zkontrolované – až dnes, ale to bude patřit až do příštího blogu. Každopádně je v pořádku a ještě jednou mu tímto děkuju za statečnost a trpělivost.

Jak koexistujeme:

Poslední dobou velmi dobře, i když břicho už mrněti začíná být viditelně těsné 🙂 Nejspíš vzhledem k oběhové náročnosti výživy prcka a taky mojí rostoucí váze jsem vyfasovala křečák – ne na lýtku, kde bych s nimi i bývala počítala, ale na stehně až úplně nahoře – radost z něj nemám, ale nic nenadělám, snažím se ho sprchovat studenou vodou a trochu cvičit. Po příletu a vystřídání několika pofidérních postelí mě trochu bolela záda, hlavně v oblasti bederní páteře – když jsem to zmínila před tchyní, oblažila mě předpovědí, že už to bude jenom horší. Jakkoli si vážím upřímnosti, na nových IKEA matracích moje páteř pookřála a snad ještě nějakou chvíli vydrží v provozu. Aktuálně vybírám porodnici – Praha pro mě (pokud se nebude dít něco akutního) nepřichází vzhledem k registracím v úvahu, takže se poohlížím po něčem v západní části Středočeského kraje, probírám se tunou recenzí a srovnávám a srovnávám…

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *