Stěhovací šílenství

Stěhování je šílené vždycky. Stěhování, kdy máte každý jenom dva kufry, byt je zařízený spíš symbolicky a ještě se ho před odstěhováním nikdo neobtěžoval umýt… to je doopravdy hrůza. Ale co nám zbývalo: před odjezdem do Irska jsme si mohli uskladnit jen omezené množství věcí a co jsme z Irska posílali domů, u toho jsme taky zvažovali každé kilo, jestli se nám vyplatí nebo ne. Nevylučuju nějaké příště (i když teď upřímně toužím nějakou chvíli sedět doma na zadku). Ale kdybych měla ještě někdy odjet pryč, chci mít svůj vlastní zařízený byt, kam se budu moct vrátit a po příjezdu si jít koupit akorát máslo a brambory, a ne rohožky, sušáky, pánve, matrace… IKEA z nás musí mít radost. (My z ní ne, protože půlku věcí, které potřebujeme, má ta zličínská vyprodané.)

Ale bydlíme. A byt se začíná pomaličku přibližovat stavu „domácnost“. Během práce jsem úplně ztratila pojem o čase, přebírali jsme ho vlastně teprve včera odpoledne a mně už to připadá jako věčnost. Sedm nocí jsme strávili u prarodičů, jednu přespali u tchyně a tři noci v chalupě na Malé Skále – k tomu se snad ještě na blogu dostanu. Včera jsem vstoupila do osmého měsíce, počítáno kalendářně, a absolutně nebyl prostor na tradiční rekapitulaci toho sedmého. Kolem třetí jsme vyrazili z Roudnice do Prahy a celou cestu se marně snažili dovolat makléřce – nebrala telefon. Štěstí bylo, že podepsání smlouvy bylo naplánováno s majiteli vzápětí po předávce bytu předchozím nájemníkem, takže jsme se dozvonili, ale makléřka nikde. Majitelé měli nicméně smlouvy s sebou, takže k předávce došlo naštěstí bez problémů. Kdyby tam nebyli a my se museli vracet na další noc do Roudnice, asi by mi hráblo.

Ta @#$#$!$#@$!@$ pak o hlubokém večeru poslala Jirkovi SMSku, že na to zapomněla a nechala si telefon v autě…!!!! ZA TOHLE berou dneska makléři provize?!

Byt jsme tedy převzali někdy kolem půl šesté a museli vyrazit na nákup – primárně čisticích prostředků, protože předávka i tady evidentně spočívala zhruba v proceduře „spočítat zdi“, ale zjistili jsme, že budeme potřebovat i matrace, protože stávající byla asi třícentimetrová, nejspíš původním určením něco jako komfortnější chránič, a spát na ní by bylo o záda i o zdravý rozum.

Přeskočím do budoucnosti asi o hodinu později, kdy jsme si v IKEA Zličín vybrali takovou, která by nám mohla vyhovovat… a zjistili jsme, že je vyprodaná a mají ji jenom na Černém Mostě. Jirka jel vyzvednout tchána a jeli na Čerňák, zatímco já jsem byla ponechaná osudu, čisticím prostředkům a úkolu zobytnit aspoň postel a koupelnu. Nakonec se nějak podařilo (obojí), ale spát jsme šli o půlnoci, a to Jirku čekal dnes v deset pohovor. Mezi oběma IKEAmi proběhlo ještě intermezzo v Tescu s nutností koupit varnou konvici (bez čaje se neobejdeme, zvlášť, když na nás jako teď něco leze). Nerada kupuju nové spotřebiče bez rešerše a v časové tísni. Philipska ale nakonec vypadá jako dobrá koupě, když pominu fakt, že v roce 2012 a ve zdaleka ne nejnižší cenové kategorii nemá ledku signalizující zapnutí. Vypadá dobře, má hezký tvar a rychlou parní pojistku, takže to nakonec dopadlo docela dobře. Horší bylo, že jsem zapomněla na tekuté mýdlo, takže nám ho ještě v půl jedenácté půjčovala tchyně, když jsme vezli tchána z montáže matrací zas domů…

No a ráno jsme se probudili do bytu, kde nic nemělo své místo a nic nešlo ani nikam dát, dokud se ty prostory neuklidí, takže ještě pořád žijeme v kufrech – i teď večer, ale aspoň už jsou umyté a připravené skříně na oblečení a kuchyňské skříňky, vytřeno, umytá celá koupelna a ložnice a zbývá „už jen“ obývák a vybalit ty kufry, ale zabralo to celý den a já jsem navíc aktuálně vcelku nevýkonná a nemůžu se moc ohýbat, protože mi to mačká břicho a je to pro oba nepohodlné  🙂 Další výjezd do IKEA, mimo jiné třeba pro sušák na prádlo, aby se dalo vyprat… Nákup večeře (studené) a zítřejšího oběda (včetně věcí jako olej, pepř a sůl), když jsme odmrazili lednici a mrazák. A tak dál.

Mimochodem, nové modré IKEA ručníky obarví bílé prádlo na krásnou jemně tyrkysovou.

Ale už je to fakt mnohem optimističtější a až se vybalíme z kufrů, už to bude fajn. Mrněti jsem koupila ve slevách v Intersparu prvních pár kousků oblečení a založila šuplíček 🙂 Ale byt, kde se kombinuje absence sušáku na prádlo, žehličky nebo nádobí kromě jedné poškrábané pánve, dvou smaltovaných hrnců a pár skleněných pohárků socialistického ražení s přítomností (nejlevnějších IKEA) lampiček na noční stolky, sušených květin a jiných dekorací ve vázách nebo zaprášené svíčky z Kouzla domova na WC… doufám že naposled, díky. A nedivte se mi, že nemám sílu, čas ani náladu na cokoli. Snad za pár dní.

Příspěvek byl publikován v rubrice Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u “Stěhovací šílenství

  1. Uf, ešte si pamätám na tie prvé nákupy v tescu… človek ani nevie čo všetko potrebuje kým nič nemá 😀
    A prečo preboha perieš biele prádlo s modrými uterákmi?:D

    • Mary, protože jsem kromě modrejch ručníků koupila i bílý ručníky na ruce a chtěla jsem to přeprat všechno dohromady, jak jsem zvyklá… nějak by mě nenapadlo, že ručníky budou barvit, i když asi holt mělo 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *