…a nejenom tam, ale popořadě.

V pondělí jsme jeli do Prahy podepisovat rezervační smlouvu na byt a při té příležitosti jsme si tam koupili trekovky, něco, po čem jsme toužili půl pobytu v Irsku a nekoupili si je, abychom se vyhnuli starostem, jak tu váhu a objem odtransportovat domů. Ale na našich výletech na útesy nám chyběly hodně. V Česku sice moc útesů nemáme, ale hodily se už od středy na minidovolené v Českém ráji 🙂 Odpoledne jsme si byli projít Roudnici. Takhle na podzim je fakt hezká, akorát na starém židovském hřbitově není (kromě cedulky) vůbec nic, podle čeho by bylo poznat, že jde o starý židovský hřbitov 😀

Tady jsem si vzpomněla na Lainy – ono taky co mít na zahradě, když máte barák přímo u Labe 😉 Je tam krásná procházka kolem řeky v podstatě až do centra města a taky zastávka výletních lodí. Roudnice není na všech typických trasách, ale na některých přece, a svézt se v sezóně aspoň kousek stojí vážně za to.

Zákaz koupání kachny respektovaly 🙂

Nejlepší večeře – housky s rybí pomazánkou. Ujedla bych se jich.

V úterý jsme si byli u kamarádky za Kralupy pro manducu, kterou mi koupila ve slevách na dnech Marianne. Fascinovala mě její zahrada – aktuálně žádnou v rodině nemáme, nebo aspoň ne v rozumné dojezdové vzdálenosti, a na té její ještě začátkem října plodily žluté i červené maliny ostošest! Nestydět se, očesala jsem jí to celé 🙂 Jirku zas fascinovaly její kočky, které se přišly okamžitě mazlit (nepodezírám je z ušlechtilých úmyslů, prostě nám chtěly zachlupatit oblečení, ale po nemazlivé vraždicí příšeře tchánovců to byla příjemná změna). Obě monorail cats najednou:

A ve středu, kdy Podřipsko zahalila mlha jak z dílny vodníka Kebuleho, jsme se na pár dní vydali do roubenky v Českém ráji. Popravdě – uměla bych si tam představit třeba dva zážitky našlapané týdny 🙂 ale lepší něco než nic.