Brigitka – 6. měsíc

Dnes má naše mládě půl roku, a to přesně – jak na datum, tak na den v týdnu. Středa pátého a bum, šestadvacet týdnů od porodu… Strašně ten půlrok utekl a neumím si představit, jestli to takhle bude ubíhat už pořád – nějakých dvanáct takových bleskových půlroků (plus pár drobných) a madam půjde do školy! Zatím si neumíme ani představit, jaké to bude, až se začne navážno projevovat – ne, že teď by si nedokázala prosadit svou. A taky je ukecaná. Samé grrrr, ejuuu, hrhrhrhr, ehuuu a podobné projevy.

Jak se má Brigitka:

Přesedlala do sporťáku. Zatím je samozřejmě napolohovaný úplně do lehu, ale i tak z něj mnohem víc vidí a zdá se spokojenější. V motorice příliš nepokročila: mistrně ovládá přetočení na bok, na břicho taky umí, ale většinou nevidí důvod. Vzepře se na dlaních, ale poloha na bříšku ji pořád nebaví nějak závratně dlouho. A neleze. Jelikož se svaly i vším ostatním je viditelně všechno v pořádku, užívám si relativní stacionárnost (na zádech i na břiše se celkem s přehledem otáčí „kolem středu“). Příkrmy přijala celkem ochotně, ale z postupu „začněte jednou až dvěma lžičkami, druhý den o pár lžiček více a za několik týdnů dítě nahradí zeleninou celou mléčnou dávku“ se u nás stalo „podle nálady sním dvě lžičky až půl skleničky příkrmu, ale víc ani ťuk“. Začínala jsem s poledním jídlem, ale postupem času dala dost jednoznačně najevo, že se chce zeleninou nafutrovat před spaním, tak ji nechávám na večer – bohužel poslední dobou ani to moc nefunguje, asi jí fakt už rostou ty zuby (slintání, všehookusování, vtahování rtů a další projevy se stále zintenzivňují) a nechce tolik jíst, což se bohužel odráží na kvalitě spánku. Ale co nadělám.

Jak se máme my:

Bylo líp. Zimně-deštivě-povodňový přelom května a června na náladě ani víkendových zážitcích nepřidal, já nemám moc co nosit, protože s berulí se neodvážím něco si zkoušet a víkendy si/nám zas nechci kazit v nákupáku… a Lvíček má dost stresu v práci, jak se ostatně dá u startupu krátce před spuštěním předpokládat. Docela dost čtu (trilogie Rudá jako rubín, recenzovaná Než jsem tě poznala a další). A stýská se nám občas po Irsku, hlavně když xtý den za sebou jdem tu samou jedinou procházkovou trasu po Zličíně. (Včera jsme ji dali obráceně a byli jsme z toho úplně odvaření!)

Jak koexistujeme:

Musíme začít přemýšlet o zabezpečení domácnosti – zatím se jen otáčí, ale je čím dál nenechavější a když jsem jí nechala hrazdičku vedle poličky s cédéčky, dorotovala k nim, začala v nich kramařit a vytáhla si neomylně Rybovku. Vánocofilka po mamince, dělá mi radost!

Koupili jsme si na ni lepší foťák. Dnešní fotky jsou ještě částečně z toho starého a tedy kolísají kvalitou, ale máme z něj vážně radost. Je to asi snobárna, ale tak nějak máme pocit, že si prostě zaslouží svoje první krůčky (obrazně a časem snad i doslova) mít zachycené nějak kvalitně a ne nějakým šumítkem – bezzrcadlovka od Sony ideálně naplňuje kompromis mezi kvalitou a skladností.

Poslední dobou má Brigitka ráda divočinu, takže s ní divočíme. „Lítáme“, zvedáme, bafáme, prostě blbnem. Jeden by řekl, že bude vyvádět, když se jí něco hodí přes obličej, ale opak je pravdou – miluje to. Zkrátka čím větší virvál, tím líp.

A teď už obligátní fotodokumentace:

Modelka (z nového foťáku)

Frajerka v džísce (ale nemá ji ráda, je to prej tvrdý)

Letadýlko (ze starého foťáku)

Ehm… museli jsme sundat kolotoč

Schovávaná

…a juk!

Velká holka se sušenkou, kostkou ke Dni dětí a zvířátkových dupačkách od Puffin

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 komentářů u “Brigitka – 6. měsíc

  1. Joo, co já bych dala za ležící dítě (obligátní stěžování, děti se fakt nikdy nezavděčí 😀 😀 :D)
    A nádherně okatá. A tak trochu lumpice, je to na ní vidět. 😉 😀

    • koukaj z těch očí čertíci, co? 😀 já si taky náležitě považuju, že je ještě (relativně) v klidu 😉

  2. Čím dál hezčí je a už vypadá jako holčička, jen málo miminkovskeho zbývá. Už bych začala schovávat šminky a podpatky 🙂

  3. Tak som teda prekonala svoju lenivosť a vyplnila to 😀
    presne tak, užívaj si kým sa nehýbe, potom na to budeš s láskou spomínať 😀

    • tos ještě neviděla její oblíbený gesto – začne se gebit a přitom rozhazovat rukama, jako „jdi do háje, to je tak vtipný“, případně „já si jen dělám srandu“, většinou když něco provede 😀

  4. jeje, uz pul roku? ty jo… tak uzivej poslednich par tydnu klidu 😀 ale to uz tady psali skoro vsichni co?
    btw proc jste museli sundat kolotoc? Dava tam nohy? to prece nevadi ne?

    • to by nevadilo, ale ona se samozřejmě neomezila jen na pokládání 🙂 největší sranda byla do něj kopat a on se nakláněl, už to začínalo bejt docela nebezpečný a na návodu jsme pak našli „odmontovat v pěti měsících“ 😀

      ona si to zas umí vybrat jinak, když ještě neleze, třeba dneska jsem ji uspala asi před čtvrt hodinou (proces trval asi od devíti) a jiný dny to poslední dobou nebejvá moc lepší…

    • jojo, to je přesně ono, škodolibá opice 😀 naštěstí to teda nepadalo úplně, ale bušit do toho nohama, aby se naklonil co nejvíc, byla oblíbená zábava. Záliba v dekonstrukci začíná…

Napsat komentář: Ela Podnikatelová Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *