Stručně – 38. týden

Někdy si chci zapsat jednu až tři věty k tématu, na blog málo, na twitter asi trochu moc obyčejné, tak jsem si je rozhodla „syslit“ do týdenních celků.

V pondělí jsme s B. byly na ukázkové hodině Yamaha kurzu Robátka. Já byla z kurzu, kdy se pořád skřehotají vysokým hlasem dokola tři písničky, vyloženě zděšená; jindy společenská a vším novým nadšená Brigča koukala celou dobu zarputile před sebe a neusmála se ani na tuleně. Abych se tam za dva tisíce na pololetí já deptala a ona nudila, to fakt nemělo cenu.

Úterní pěší procházka až k Shopping Point Řepy, kde jsem nebyla od gymplu, a taky se to tam od té doby téměř nezměnilo. Těžko se to popisuje, ale padla na mě z toho místa vyložená deprese – jsem ráda, že tam nebydlím (Řepařům se omlouvám).

Od půlky srpna byl podzim a teď už asi začala zima – nemůžeme nechávat na noc v ložnici mikroventilaci, protože bychom zmrzli, a v obýváku se i s ní rosí okna. Lvíček má dovolenou a jedeme každý den dvě konvice čaje + na ven čepici a rukavice.

Ve středu jeden mateřský megaúspěch – konečně se mi podařilo vyvinout takovou konzistenci domácího jídla, kterou je B. ochotná jíst. Tajemství bylo v použití tyčáku místo mixéru a hlavně štědré dávky oleje: na to jsme přišli náhodnou poznámkou tchyně, která prohodila při mytí mističky od oběda, že jsou ty skleničky takový mastný… Samozřejmě, nebude to nic extra zdravého, ale pořád je to krok dopředu.

Celou středu hrozně lilo, tak jsme byli v Dolních Břežanech na kafi a palačince. Taky tam byl farmářský trh, který sestával z jednoho stánku se zeleninou, dvou s nějakými sýry a mléčnými výrobky a jednoho pojízdného pekařství – úžasný pohled.

Uvažovali jsme o novém autě, hlavně kvůli bezpečnosti (současné nemá ani ESP) a pohodlí řidiče. Oba kandidáti, Peugeot 308 SW a nový kombík od Toyoty Auris, ale mají vzadu v podstatě horší sedadla, než stávající Clio, takže moje cestování vzadu s Brigulí by bylo nepohodlnější než teď. Panoramatickou střechu, vestavěné roletky a další vychytávky 308 budu ale asi nějakou chvíli oplakávat.

Pořád se nemůžu dostat k recenzím knížky The Giver a jejích tří sequelů, snad zatím nezapomenu všechny dojmy, každopádně hvězdičky – čtyři, tři, tři a dvě.

Lvíček updatnul iPad na iOS7 a mně se to strašně nelíbí…

Linux se mi na notebooku nějak rozpadá, tak dumám, jestli mu dát ještě šanci, nebo se vrátit k Win 8, když bude za chvíli update. Ono já to stejně budu zálohovat nejmíň týden dva, tak do té doby uvidíme, jestli se to nějak vzpamatuje (aspoň kvalita hovorů u Skypu se zatím trochu zvedla, pozitivní).

V pátek nám přijeli hlídat tchánovci, abychom mohli (poprvé od porodu) do kina. Bohužel mě vlivem nějaké kombinace počasí, úplňku a nevyspání bolela celý den hlava, tak jsme se šli teda aspoň sami projít.

Tchyně mi přivezla super prostírání (vyrábí je její švagrová, Lvíčkova teta). Jsem líná nahrávat sem fotku, ale můžete se podívat na Instagram.

V sobotu jsme byli na Bílé Hoře, kde se zrovna konala bitva na Bílé hoře. (Docela mi dalo práci dát ta velká písmena správně :D) Procházeli jsme se Hvězdou, já jen v podzimní bundě, prochladla jsem a v noci mě začalo škrábat v krku a jsem jak mátoha. Bezva závěr dovolené a musím jen doufat, že zítra už budu natolik fit, abych to tady zvládla.

Baví mě, když dialogy s Brigulí začínají dávat aspoň zdánlivý smysl: „Ty!“ prohlásila dneska (v neděli). „Kdo ty?“ zeptal se Lvíček. „Ty ty!“ nechala se slyšet dcera.

Mimochodem, kolem nábytku už chodí jako profík a už se udrží i pár vteřin v samostatném stoji. A místo žužlání kukuřičných křupek a dětských sušenek je regulérně ukusuje – čtyři zuby jsou znát.

Poslední dobou, kdykoli jíme, přikvačí ke stolu a začne loudit (na to ji navyknul Lvíček, já jsem tvrdá a zvířatům ani dětem od stolu nedávám, na druhou stranu uznávám, že to naši problémovou jedlici aspoň motivuje – takhle se třeba naučila jíst kousky). Dnes jsme zasedli k obědu – a nic, Briguš si velmi zaujatě hrála na hrací dece. Lvíček se na ni podíval a prohodil: „Je neděle, berňák neúřaduje.“

Závěr bude taky pidižvíčí: jelikož se mílovými kroky blíží k devítikilové hranici a vajíčko pomalu přerůstá, objednala jsem jí dneska autosedačku. Pěkně popředná, isofixová, s pultíkem a super výsledky v testech bezpečnosti, tak snad bude vyhovovat. A vzhledem k přicházející zimě dnes Lvíček přivezl z IKEA její první peřinku, polštářek a dvoje povlečení. U toho druhého jsem dlouho váhala s barvou, říkala jsem si, že pro případného chlapečka by pak byla nepoužitelná – a pak jsem si řekla, čert to vem, udělám si radost 🙂 Lvíček mě podpořil, že prý by druhé dítě mělo aspoň něco nepoděděné 😀 a navíc ho potěšil vzorek s houbami na peřince.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci, Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 komentářů u “Stručně – 38. týden

    • Díky, to mě těší 😀 jinak koukám, že tam nezaznělo, že „berňák“ ji kvůli tomu zvyku říkáme i normálně 🙂

    • no… tohle je těžký, obávám se, že jsem si ji na to zvykla 🙂 když je dlouhá cesta a ona ji neprospí, zabavuju, krmím… teď to možná bude lepší, až přijde ta posměrná sedačka, ale ve vajíčku mi jí bylo objektivně líto, že čučí „do zdi“. A ohledně auta, my stejně tak akutně nové nepotřebujem (nebýt toho, že L. teď do práce dojíždí, neřešíme to vůbec), tak jsem na druhou stranu ráda, že ušetříme, ale pššt 🙂

  1. Jak jsem tenhle tvůj post četla hrozně zamyšlená (neb jsem dumala nad tím, jestli si zapsat do SISu značkovací jazyky nebo ne….), tak berňák mě zcela od srdce rozesmál! Hlavně v těch zápiscích pokračuj, baví mě to 🙂 P.S.: Je neuvěřitelný, jak ten čas letí…nechápu!

    • Díky moc, budu – tímhle prvním pokusem jsem se vlastně „přestěhovala“ z plurku a ověřila si, že to jde a že mi to možná vyhovuje i víc 🙂 značkovací jazyky si určitě zapiš, je nějaký důvod proti? 😀 na fildě jsem chodila na korpusovou lingvistiku a odnož XML, kterou jsme tam brali, mě bavila strašně moc!

  2. Doufam, ze uz jsi zdrava a chystas dalsi dlouhej post. Boule na rukou mam taky. Jedno z mala vyrysovanejch mist na mem poporodnim tele. 🙂 My vecer sjizdime hodne relaxacni serial Death in Paradise a chci diky tomu do Karibiku. Aspon na rok! Zaroven ctu detektivku z Sanghaje (intelektuane trochu upadam…) a tam chci taky. Stacilo by na deset dni. 🙂 Na oboje si ale budu muset nechat zajit chut. Aspon na par let… A bernak je hodne vtipnej!

    • Název Death in Paradise zní vyloženě relaxačně! 😀 Karibik bych si taky nechala líbit, ale obávám se, že šance je hodně malá 🙂 Detektivek moc nečtu, ale nedávno jsem v rámci kulturního úpadku zkusila 50 Shades… no letělo to do virtuálního koše asi v 5 %, to je nejhorší kniha na světě!

      • Já dřív detektivky četla jenom při dlouhých letech do Ameriky. Teď ale kromě občasných rodičovských knih a časopisů nic jiného moc nezvládám. O 50 Shades jsem taky četla, že je to děsuplně napsaný. Takže asi vynechám. 🙂

        • Směle vynech 😀 já docela čtu, mám Kindle a synchronizovanou Kindle aplikaci na mobilu, tak využívám porůznu chvilky při krmení a tak. Blahořečím tomu, z papírových knih bych nepřečetla nic, B. se mi po nich dost lačně vrhá a navíc jsou nepoužitelné v situaci, kdy má člověk k dispozici 0-1 ruku 🙂

Napsat komentář: quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.