Stručně – 39. týden

V neděli večer začal kalendářní podzim a stromy si toho konečně všimly, takže jsem v pondělí poprvé viděla barevné listí! Taky nebylo myslím potřeba být tak pinktlich 🙂 Mimoto neustále nevycházím z údivu nad množstvím žaludů a bukvic – celý život jsem je brala převážně jako relikvie z knížek o Rumcajsovi a teď jich jsou plné větve i ulice.

Starat se o dítě, když vám není dobře a nejradši byste celý den proleželi s čajem, to fakt není nic moc. Naštěstí největší nápor vykryla sobota večer + neděle, kdy byl Lvíček doma a vzal si Briguš převážně na starost, takže jsem se vyležela z nejhoršího a v pondělí už jsem zvládla i zdravotní procházku. B. chválabohu docela spolupracovala a během odpoledne prospala asi dvě hodiny, což je jinak dost nestandardní.

Odečetla jsem většinu RSSka – ze 150 jsem na 10. Jak nemám rozečtenou žádnou knížku a skončila jsem s plurkem, je to nejvíc na ráně, co s mobilem takhle při krmení a uspávání pidižvíka dělat. Plus jsem konečně doplnila ty recenze, díky mobilní aplikaci goodreads 🙂

Párkrát se teď podařilo, že B. odpadla s večerním mlíkem kolem půl deváté, a protože v devět ještě neusnu (když nemám jo velký spánkový deficit), trávím poslední dobou večery s praštěnými irskými knězi jmény Ted Crilly, Dougal McGuire a Jack Hackett na ostrově Craggy Island. Seriál je to skoro dvacet let starý a pro někoho, kdo nikdy nebyl v Irsku (nebo UK), možná nemusí být ani tolik vtipný, ale pro nás prakticky povinnost.

Když už jsme u Irska. S nastupujícím podzimem se mi začalo ukrutně stýskat. Ne stýskat jako že bych se chtěla vracet, spíš že se mi pořád vrací různé lokality, místa a zážitky. Zajela bych si tam na pár dní, jenže mi je jasné, že ze mě mluví nostalgie a stejně by to nebylo ono. Ovšem na to, jak jsem se loni touhle dobou zaříkala, že mi nebude chybět vůbec nic…

Těšila jsem se na HIMYM a byla jsem (tradičně) vcelku zklamaná, jedna z mála světlých chvilek byla scénka, kdy malý Marvin jedním plácnutím smaže fotku, s čímž si nevěděla rady celá skvadra dospělých. Po vlastních zkušenostech musím říct, že to není vůbec žádná nadsázka 😀

V úterý večer jsem si před spaním nahmatala nějak podivně oteklé místo na pravé paži. Prozkoumám stejnou oblast na levé, a ejhle – boule je tam taky! Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, co to je, protože svaly na rukou jsem nikdy v životě neměla. Holt devět kilo už je slušná posilovna.

Povlíkli jsme peřinku. Jak jsem čekala, je to příšernej overkill, vejde se do postýlky jen složená načtyřikrát a nad Brigulí prakticky levituje jako vzducholoď. Myslím, že klasická deka ji zahřeje třikrát víc – zase jsem se nechala zfamfrnět. Ono se to teda bude hodit, ale teď jsme to fakt myslím kupovali zbytečně.

V půlce týdne se dostavila další fáze nebo, řekněme, tvář podzimu – sucho, relativní teplo a podmračená obloha, zpod které vykukuje takové to bledé zimní sluníčko. Deštivý podzim mi přinášel dublinskou atmosféru, tohle počasí mi připomíná pro změnu babiččin dům v Popovicích. Stýská se mi po něm, ale konečně jsem se snad dostala do fáze, kdy jsem dokázala přijmout jako fakt, že mi nebyl souzen. Ale trvalo to…

Domácí nám koupili nový gauč, ve středu večer jsme na něm odkoukali HIMYM (jak už jsem psala, extra slabota, kterou zachraňovala jen cute matka) a je to mega pohodlné posezeníčko – dlouhého sedáku jsem se bála, ale naopak si na něj člověk může vlézt celý a pěkně se tam stulit, včetně nohou. Je to super.

Ve středu 25. to byl přesně rok od našeho příjezdu. Těch vzpomínek…

Ve čtvrtek přijela maminka a přivezla mi nějaké ovoce a lahev vína. Já jí k narozeninám ex post předala šátek, dekorační srdíčko a taky lahev vína – asi dva týdny zpátky jsem v obchodě vybrala rýnský ryzlink, protože vím, že ho má ráda. Když ho vybalila, vykulila oči a povídá „To je to samý, co jsem ti přivezla!“

Rohová vana je pro koupání pidižvíka za trest – vždycky zaleze do rohu a já na ni nedosáhnu. Ve čtvrtek tam uklouzla, spadla do vany, trochu se praštila a napila. Už abychom měli menší vanu… jsem zvědavá, jaké to v novém bytě všechno bude. Ještě ale rok, no.

Ten samý den jsem taky měla rekord – chvíle, kdy jsem si mohla říct, že mám vyčištěné zuby a jsem po obědě, nastala až někdy kolem čtvrté odpoledne 😀 ale zase jsem ráno vytírala, dopoledne pracovala na korektuře, pak přišla ta mamka, některé věci holt musely trochu stranou 🙂

Každé dítě brečí trochu jinak, ale přísahám, že včera bylo před naším domem dítě, které brečelo, jako když kejhá kachna nebo křičí páv. Přísahám, že jsem se byla nejdřív podívat z okna, kdo tu je s jakým ptákem.

Brigule dostala novou autosedačku. S pultíkem. Nejdřív se do ní nechtěla zaboha nechat upoutat (místo pásů drží dítě na místě právě zacvakávací pultík), ale když zjistila, že díky tomu může koukat z okýnka a po celém autě, vzala ji velmi rychle na milost a teď už to vypadá, že se do auta i těší. Komické je, když na pultíku usne, vypadá pak jako alkoholem zmožený štamgast čtvrté cenové spící na hospodském stole.

Kdo vymyslel státní svátky o víkendu? Neplyne z toho žádné volno, jen komplikace – my takhle v sobotu spokojeně objeli dva autodealery a děsně se divili, že mají oba zavřeno 😀

Víkend byl super – byli jsme jen po Praze, a to vlastně jen v nejbližším okolí (aspoň se ušetřilo za benzín :)), ale celkem dost jsme toho zažili. Včera vláčkem po pražském Semmeringu, čaj s dortíkem v cukrárně na Andělu a jízda zpátky, dnes Ladronka a Hvězda a pokec s rodinou. Na včerejší podvečerní procházce po Zličíně jsme zjistili, že (zřejmě) roky prázdný vietnamský obchod na sídlišti někdo rekonstruuje a na dveřích je cedule, že shánějí vyučené prodavačky lahůdek! Bylo by super nemuset v zimě pro každou bramboru až do Metropole. A samozřejmě musím kvitovat nádherné babí léto po oba dny, na tohle jsme celou dobu čekali.

A nakonec fanfáry: dnes se nám podařilo uspat Briguš v postýlce, bez mlíka a nošení. Zabralo to sice přes hodinu vytrvalého mluvení, hlazení, pokládání a šššání a už jsem to chtěla vzdát, ale udolali jsme ji! Nemůžu si pomoct, mám z toho lepší pocit než nechat ji vyřvat za zavřenými dveřmi, to nutně musí považovat za zradu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci, Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 komentářů u “Stručně – 39. týden

  1. Hezký shrnutí 🙂 úplně mě to vrací do doby, kdy byl May necelý rok 🙂
    HIMYM mě taky nějak nezaujalo… jsem ráda, že v tom nejsem sama, když to všichni tak opěvují… asi už nejsme ta správná cílová skupina a řešíme jiné problémy?
    A Irsko… moje láska 🙂 Snad se tam ještě někdy podívám…
    Jo a rodiče po rozvodu taky prodali dům po babičce s dědou, ke kterému jsem měla velké pouto…
    Cha, icepsy a tricepsy mám taky jak Madonna 😀

    • Já mám pocit, že s HIMYM neřešíme zas tak odlišný problémy (ostatně M+L mají dítě ještě o něco starší), spíš je to jako přechozenej vztah – moc to protahovali a už se to tak nějak přežilo. Bavilo mě to ze začátku, ale poslední série koukám už spíš „ze slušnosti“…
      Nevím, lidi by se neměli zbavovat domů s rodinnou historií, zvlášť když je to z takových vlastně spíš osobních důvodů… paradoxní je, že jsem zároveň z praktického hlediska ráda, že se o ten dům nemusím starat, taková rozpolcenost 🙂 Celý život mě rodina utvrzovala v tom, že ho jednou dostanu, tak mi chvíli trvalo to přijmout, ale aspoň mě to naučilo, že nikdy nic není stoprocentně jisté.
      Ježíšku, ještě pořád? Já myslela, že ve věku Lilly už člověk to dítě netahá? 😀

  2. Ted koukam, ze jsem u minuleho postu komentovala i tenhle. No nic, jiste se v tom zorientujes… Perinu u Erwina taky resime. Mame v dome novej kotel, ale jelikoz ho ovlada nejakej skudlil, na noc topeni vypina. (Coz je pro dospely v pohode, i kdyz ti si ho klidanko muzou pred spanim vypnout sami.) Erwin spi v teplackach a ve svetru. V noci totiz v posteli rotuje takovym stylem, ze jeho miminkovska deka zustava skopana v koute. Perina by mozna pomohla. Asi nejaka dekoidni, jak to tak ctu. Uvidime…

    • To nic, jestli se to někomu slejvá, tak stejně nejvíc mně 😉 O spacím pytli jsme uvažovali? Já se ho bojím z toho důvodu, že Briguš je hodně vzteklá, když se ji někdo snaží někam navlíkat a vůbec omezovat (zázrak, že vzala na milost tu sedačku), ale některé kamarádky ho používají s velkým úspěchem (a na zimu se dělají i s rukávy).

Napsat komentář: quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.