Fanfáry především – z pondělka na úterý spala B. od jedenácti do půl sedmé a já taky, protože jsem nemusela ani na WC. Zatím sice ojedinělá vlaštovka (a navíc po Nurofenu), ale i tak jsme happy 🙂
Koupila jsem Brigitce první botičky. V jejím čísle a rozumné cenové hladině neměli nic jiného než růžové Hello Kitty. Chjo.
V úterý byl Den kávy a Starbucks k němu připravil akci: ohlásil na facebooku, že ke dvěma balíčkům zrnkové kávy je jen v úterý hrneček zdarma. Nejdřív jsem nechtěla utrácet, ale pak mi došlo, že už nám pomalu dochází kofeinová i bezkofeinová… a Lvíček byl pro, tak jsme si udělali ještě jednu večerní procházku. Všichni byli spokojení a tohle jsme si donesli domů.
Ve středu jsem si zazálohovala telefon a L. provedl totální wipeout. Zatím to – ťuk ťuk – vypadá, že pomohl a telefon je svižnější a vůbec se chová rozumněji, tak jsem si k němu rovnou objednala nové pouzdro (zelené), když si ho teda budu nechávat; současné je od Brigule celé ožužlané. Otrava je jen to, že si musím znova nakonfigurovat všechny aplikace a všude se přilogovat – naštěstí si aspoň Android zálohuje informace o tom, co je nainstalované, tak jsem je nemusela stahovat ručně po jedné 🙂
Čtvrtek – Brigitčina první zubní kontrola, zatím jen vizuální 😉 po počátečním oťukávání ale na dlouhovlasou sestřičku hezky vycenila, takže dostala za odměnu dětský kartáček. Vzhůru za doživotní zubní péčí.
Na návštěvě minulou neděli řekla Brigče Lvíčkova teta „Kdybys měla pimprlíka, tak jsi celej táta!“ To nemůžu popřít, tak se raduju, když zjistím, že je aspoň v něčem po mně, třeba když kýchne třikrát místo jednou nebo teď naposledy, že jídlo potřebuje zapíjet průběžně. Moje mimopražská babička, u které jsem netrávila tolik času, mi vždycky k jídlu přinesla skleničku nebo hrnek až v průběhu stolování se slovy „já jsem zapomněla, že připíjíš…“
V pátek si jel Lvíčkův kamarád a kolega vyzvednout cestovní adaptér a my ho potkali, zrovna když jsme vycházeli na procházku. Lvíček ho šel zastavit do silnice tak rozhodným gestem, že když ten otevřel dveře, oba jsme sborem zařvali „Silniční kontrola!“ 😀
Večer nato byl sraz „deset let po začátku VŠ“ (pro mě tedy devět, protože já do tohohle ročníku „poskočila“, ale vzali mě za svou ;)). Původně se mi strašně nechtělo, měla jsem takovou antisociální náladu, ale navečer se to zlepšilo, tak jsem jela a nakonec jsem si to hrozně užila. Jeden ze spolužáků, kterého jsem před pár lety docela často potkávala ve Strašnicích, má ročního syna a jeho jméno je stejné, jaké jsem měla připravené pro chlapečka 🙂
V noci z pátku na sobotu jsme zas uprostřed noci pacifikovali Briguli v posteli. Periferně zahlídnu zas nějakou končetinu, která utlačuje Lvíčka, tak po ní se slovy „co to zas vyvádíš za akrobacie…“ chňapnu, abych ji sundala. Byla to Lvíčkova ruka 😀
Btw na Zličíně jsme potkali tohle. Docela šok.
Bylo období, kdy jsem se nemohla hnout z místnosti, aby nespustila jekot. Teď to vypadá, že nás potřebuje oba, protože kvílí, i když odejde Lvíček. Zavolat si ovšem umí jenom jeho. Neberu si to osobně, ale občas se ji snažím učit taky „máma“. „Kdo jsem? Jsem máma?“ zkoušela jsem to takhle o víkendu, ona mě přejela pohledem, obrátila se na L. a radostně zahlásila „táta!“
V sobotu jsme byli zase v Roudnici a cestou zpátky se zastavili ve Mšeném (Lázních Mšené – říkat „ve Mšených Lázních“ mi přijde nějak nepatřičné). Prarodiče tam mají vyhlídnutý pozemek u potoka, který pronajímá obec a kde bychom si mohli zřídit na pár let rekreační zahrádku. Z našeho kraje Prahy je to cca tři čtvrtě hodiny a je tam strašně hezky. Plus bychom si mohli vždycky nechat pohlídat a zajít do bazénu nebo na lázeňské procedury 😀
Zahradnictví Chládek! Původně jsem mu chtěla věnovat samostatný post, ale nakonec jsem líná nahrávat fotky a taky nechci zahlcovat, už teď to vyšlo na dva dlouhé příspěvky v jeden den. Každopádně jsme ani jeden netušili, že kousek od tchánovců je takovýhle boží areál, o víkendových slavnostech navíc plný dýní. Vybrali jsme si tři malé dekorační, ale mám chuť si tam vřesovci, hlohyněmi a okrasným zelím zabydlet zimní balkón 🙂
Jak se jmenuje spolužákův syn? :))
Hmm, to si asi nechám pro sebe 😉
😀 story z postele je super.. tuhle u nás spala ségra a spala se mnou v posteli a já jí v noci cpala dudlík, neb pizejsová řvala 🙂
Jo, to si úplně dovedu představit 😀
„Kdybys měla pimprlíka…“ – samý dobrý story 😀
To bys ještě musela slyšet ten tón, nejde popsat… 😀