První týden, kdy jsem neměla rozepsaný příspěvek už od pondělka. Neměla jsem ho rozepsaný vůbec, začala jsem psát v neděli v devět večer (v deset, pokud budete počítat ještě letní čas). První půlku týdne Brigče totiž ještě pořád nebylo dobře a tu druhou půlku si to zas vynahrazovala extrémní živostí 🙂 V pondělí jsme byly na kontrolce u doktorky, CRP o něco stouplo, takže dostala antibiotika. Po dvanácti hodinách, první dávku jsem se pokusila dát hned po příchodu, ale dostala jsem do ní mililitr a půl, který vzápětí vyzvracela, při přebalování se jí podařilo strašně si zadělat oblečení a odpoledne měla ke čtyřicítce, a to už byl pátý den horeček, kdy měly začít klesat – to jsem neměla daleko k sesypání. Naštěstí mi přijela pomoct tchyně a od úterka se to začalo zlepšovat, jen nám přibyly každodenní boje s antibiotiky. Trochu jsem váhala, jestli je to dobře, že je dostala na něco, co se zdálo jako viróza, ale CRP je asi fakt chytrá věc, protože jí to evidentně hodně pomohlo. Nemyslím na horečky, ty by přešly nejspíš tak jako tak, ale připadá nám, že je jí líp než před nimi. Na sobotu i na neděli spala celou noc a snědla plnou misku oběda.

No takže tak.

Volby asi ani nechci komentovat, člověk s tím stejně nic nenadělá.

Včera jsme zase měli hlídání a vyrazili na stezku po Svatojánských proudech. Teplo, všude krásně barevné listí, byla to paráda.

Začínám řešit Vánoce a ze všeho nejdřív jsem si objednala sváteční Smashbook, než mi ho vyprodají! Může za to Puffin, že mi dala tip na hurápapír – počítala jsem s tím, že si ještě tak půl roku žádný nepořídím (sotva jsem začala plnit ten dětský), ale limitovaná edice vánočního, to jsem absolutně nedokázala nechat proklouznout. Možná z něj udělám rodinnou vánoční kroniku, možná něco jiného, ale každopádně ho musím mít.

Dvakrát se mi zdálo, že jsem byla těhotná. Wtf?

Nekojení si užívám: minulý týden mexická pizza, dneska katův šleh a zelňačka 🙂

Ráno si L. ufiknul kus prstu. Je šokující, když si člověk uvědomí, kolik úkonů v domácnosti a péči o dítě zahrnuje namáčení rukou – najednou je toho na mně snad dvakrát tolik.

Brigule mi dělá radost – od minulého týdne říká docela často vedle „tatata“ i „mamama“. Menší radost mi dělá, že každý drobeček na podlaze považuje za příležitost k trénování pinzetového úchopu a ochutnávání. To mám denně vytírat?

Lvíček by chtěl, aby každý přehled měl svůj podtitulek. Za tenhle týden měl být „Šrnic a hranolin“ podle toho, co četl na mnou psaném nákupním seznamu místo ‚šunka‘ a ‚hranolky‘ (strašně jsme se u toho nasmáli, ale napsané to tak nevyzní). Mně se to ale nějak moc nechce měnit, jsem hrozná konzerva – možná od nového roku?

Vím, že to tentokrát stojí za houby, ale nějak pořád nestíhám a jsem ztahaná a začíná mi trošku hrabat. Sorry.