Stručně – 43. týden

První týden, kdy jsem neměla rozepsaný příspěvek už od pondělka. Neměla jsem ho rozepsaný vůbec, začala jsem psát v neděli v devět večer (v deset, pokud budete počítat ještě letní čas). První půlku týdne Brigče totiž ještě pořád nebylo dobře a tu druhou půlku si to zas vynahrazovala extrémní živostí 🙂 V pondělí jsme byly na kontrolce u doktorky, CRP o něco stouplo, takže dostala antibiotika. Po dvanácti hodinách, první dávku jsem se pokusila dát hned po příchodu, ale dostala jsem do ní mililitr a půl, který vzápětí vyzvracela, při přebalování se jí podařilo strašně si zadělat oblečení a odpoledne měla ke čtyřicítce, a to už byl pátý den horeček, kdy měly začít klesat – to jsem neměla daleko k sesypání. Naštěstí mi přijela pomoct tchyně a od úterka se to začalo zlepšovat, jen nám přibyly každodenní boje s antibiotiky. Trochu jsem váhala, jestli je to dobře, že je dostala na něco, co se zdálo jako viróza, ale CRP je asi fakt chytrá věc, protože jí to evidentně hodně pomohlo. Nemyslím na horečky, ty by přešly nejspíš tak jako tak, ale připadá nám, že je jí líp než před nimi. Na sobotu i na neděli spala celou noc a snědla plnou misku oběda.

No takže tak.

Volby asi ani nechci komentovat, člověk s tím stejně nic nenadělá.

Včera jsme zase měli hlídání a vyrazili na stezku po Svatojánských proudech. Teplo, všude krásně barevné listí, byla to paráda.

Začínám řešit Vánoce a ze všeho nejdřív jsem si objednala sváteční Smashbook, než mi ho vyprodají! Může za to Puffin, že mi dala tip na hurápapír – počítala jsem s tím, že si ještě tak půl roku žádný nepořídím (sotva jsem začala plnit ten dětský), ale limitovaná edice vánočního, to jsem absolutně nedokázala nechat proklouznout. Možná z něj udělám rodinnou vánoční kroniku, možná něco jiného, ale každopádně ho musím mít.

Dvakrát se mi zdálo, že jsem byla těhotná. Wtf?

Nekojení si užívám: minulý týden mexická pizza, dneska katův šleh a zelňačka 🙂

Ráno si L. ufiknul kus prstu. Je šokující, když si člověk uvědomí, kolik úkonů v domácnosti a péči o dítě zahrnuje namáčení rukou – najednou je toho na mně snad dvakrát tolik.

Brigule mi dělá radost – od minulého týdne říká docela často vedle „tatata“ i „mamama“. Menší radost mi dělá, že každý drobeček na podlaze považuje za příležitost k trénování pinzetového úchopu a ochutnávání. To mám denně vytírat?

Lvíček by chtěl, aby každý přehled měl svůj podtitulek. Za tenhle týden měl být „Šrnic a hranolin“ podle toho, co četl na mnou psaném nákupním seznamu místo ‚šunka‘ a ‚hranolky‘ (strašně jsme se u toho nasmáli, ale napsané to tak nevyzní). Mně se to ale nějak moc nechce měnit, jsem hrozná konzerva – možná od nového roku?

Vím, že to tentokrát stojí za houby, ale nějak pořád nestíhám a jsem ztahaná a začíná mi trošku hrabat. Sorry.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci, Tak všelijak a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 komentářů u “Stručně – 43. týden

    • hele, mně nevadí, že jí ze země, na to jsem povznesená, ale vadí mi, že mezi drobečky nerozeznám chuchvalce prachu, žmolky vlny a podobné nejedlé věci, které přece jenom asi nechci, aby luxovala 🙂

  1. – Jojo, jezení ze země neřeš, nic špatnýho vám od stolu stejně nepadá 😀
    – Unavenost a hrabání z dětské nemoci naprosto chápu, já si teď protrpěla celý prodloužený víkend s chrchlajícím Mišákem a zítra ráno posvištíme k doktorce, jen co bude mít otevřeno. A počítám, že to tak na tři týdny bude… (achjo).
    – A za ten vánoční náhodou vůbec nemůžu, dyť sis ho tam našla sama! Já nic, já muzikant.:D 😀

    • viz amelli, plus jeden nikdy neví, co se fakt na tý zemi octne (moje noční můra je sponka ze sešívačky apod.) 🙂
      tři týdny?? omg, to jako fakt? 🙁
      ale díky tobě jsem ho měla KDE najít… 😀

  2. Co se tyce jezeni ze zeme, taky to neresim. Vim na tuty, ze tam zadnou sponku ze sesivacky nenajde. Male predmety pred nim schovavame a chuchvalec prachu ho nezabije. Nekde jsem cetla, ze bakterie se drzi ve vlhku, pokud je to suchy, nemelo by to diteti ublizit. To zni jako rozumny pravidlo. Sice to nejspis uplne neplati, ale pro klid nervu se toho drzim. Napsal to dotor, tak to musi byt pravda… 🙂

    Jinak jste nas predbehli v mluveni. Erwin porad jenom „tátuje.“ Nekdy mam pocit, ze mysli mama, protoze se pri tom diva na me, ale rika porad jenom tata.

    • Já jsem chaotik a člověk nikdy neví, ale zatím když se dostane k něčemu nejedlému, naštěstí si to nechá z tlamičky vyndat (stejně jako když někde uhryzne kus papíru). Přesně chápu, u nás je tatata taky výraz skoro pro všechno, ale už to střídá s bababa, mamama a dalšími (občas je to ale neoddiskutovatelné, třeba když jsem byla na kurzu výroby šperků, uvědomila si v průběhu večera, že jsem pryč, a naléhavé „mamama“ prý bylo konkrétní až dost).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *