Už jedenáct měsíců! Nechce se mi tomu věřit. Velmi dobře si pamatuju, jak jsem loni touhle dobou sháněla dárky, pekla cukroví a žehlila oblečky velikosti 56. Strašně to uteklo…

Jak se má Brigitka:

Prodělala svoji první nemoc s horečkama. CRP z krve bylo vyšší, než by nasvědčovalo viróze, takže dostala antibiotika a ta zabrala nejen na chorobu, ale ozdravěla ji myslím celkově. Divně zapáchající plínky zapáchat přestaly (ale ještě budeme muset nabrat kontrolní moč, to jsem zvědavá, jak dlouho nám to zas bude trvat…) a hrozně se rozjedla. Podařilo se nám zavést třetí plnohodnotné pevné jídlo, kterému doteď odolávala (většinou ovocná snídaně nebo svačina), i když v posledních dnech se to nejspíš kvůli dalším zubům zase trochu rozpadá 🙂

Měla svátek a dostala několik knížek, dvě stavebnice, maňáska kašpárka, tahacího krokodýla (prý; mně to připadá jako housenka) a pár kousků oblečení. Prožívali jsme to spíš my 🙂

Rozšiřuje repertoár svých kousků: při krmení často dělá „uauaua“ rukou přes pusu („Indiánka“), nebo si ji dá hřbetem do pusy a komíhá prsty jako chapadly (tomu pracovně říkám Cthulhu). Často utrousí bigbíťácké „oh wow“ nebo „oh yeah“ a kromě mlaskání jazykem se naučila i vcucnout rty, takže by se pomalu mohla dát i na beatbox.

Naučila se nám dávat pusinky (i když občas jsou trochu ve žraločím duchu) a občas se dokonce trochu mazlí. Taky se ale umí pěkně vztekat, když jí třeba seberem nepovolenou hračku. Budu doufat, že je to vývojové období (případně, že jí není dobře od těch zubů) a ne stálejší povahový rys. Vzteklé dítě je za trest.

Že se naučla říkat máma, už jsem psala v přehledu, pro jistotu ještě zopakuju do shrnutí 🙂 a dobře ví, co to znamená, nejčastěji se tak dožaduje mé přítomnosti v cizí náruči. Vylezení na gauč zatím naštěstí nezopakovala, ale snaží se pořád. Když se jí chce, na povel „přines XY“, kde XY je věc, která je v jejím zorném poli a kterou jsem pojmenovala v nedávné době 🙂 A listuje knížkami, i normálními z tenkého papíru, jako profík.

Jak se máme my:

Párkrát jsme měli o víkendu hlídání, tak jsme vyrazili jednou do Hořovic a podruhé na Svatojánské proudy. Je to vždycky strašně super a malá se má s babičkou skvěle, takže spokojenost na všech stranách. Zatím jsme byli pryč vždycky kolem čtyř hodin, do konce roku doufáme, že vyjde celodenní a někdy během zimy i samostatná noc 🙂

Jak koexistujeme:

Před třemi týdny se Brigit sama odstavila. Jako s většinou věcí (těhotenství, porod, první týdny) si už neumím představit, jaké to vlastně bylo, kojit, a připadá mi ta představa i divná 🙂 nelituju toho, naopak jsem jí vděčná, protože vím, jak těžké by pro mě s mojí měkkosrdcatostí (a neochotou řešit bolavě nateklá prsa první dva dny) bylo odstavovat ji z vlastního rozhodnutí. Předem jsem plánovala kojit aspoň šest měsíců a ideálně ne (o moc) déle než rok, takže i v tomhle směru jsem v podstatě úplně spokojená. Nekojení si vrcholně užívám: piju kafe, alkohol a bublinkové nápoje, jím čerstvé pečivo, mexickou pizzu, zelňačku, chilli con carne a katův šleh 😀 Sranda je, jak se mi po roce a půl zmenšila prsa, jsem zvědavá, jaké prádlo mi vlastně teď bude.

Musíme se v nejbližší době zastavit v IKEA a koupit pojistky na skříňky a šuplíky. Izolepa jako dočasné řešení je sice funkční, ale ne moc vzhledná ani praktická 🙂 Taky mám zálusk na nějaké nedobytné boxy do Expeditky, protože v bytě je kritický nedostatek odkládacích ploch ve výšce aspoň jednoho metru, takže mám na psacím ministolečku hromady knížek, časopisů, společenských her a všeho, co se nám nepodařilo v knihovně náležitě utěsnit.

Celý měsíc krásně vzorně jezdila v kočárku vsedě, ale teď už se zase začíná vzpínat, vzpouzet, otáčet se a klekat si… ta zima bude ještě veselá. Jsem zvědavá, jestli mi ještě vůbec k něčemu bude fusak z loňska (spíš se zdá, že ne). Tak jsem si užila měsíc hodnou holčičku a teď zas do boje s čerticí… 😈

Starý dobrý Lada a její první leporelo k devastaci

Pidižvík rozbaluje dárky k svátku

Radost z knížky (to vypadá, že snad nějaké geny zdědila! 🙂 )

Zvukový doprovod si umíte představit

Malá punkerka

„Hele, tati, mám žvejku“ (z toho jsem měla jednou regulérně málem infarkt)

Pidižvík tě vidí…!