2. týden: Hladovkářka

Brigule zase dělá problémy s jídlem. Mě osobně to asi netrápí tak jako babičky, vím, že na mlíku neumře a že část z toho jsou možná zuby, část prostě kapric: čokoládový oplatky by jedla kdykoliv kdekoliv. Za včerejšek tak nesnědla doslova nic kromě tří lžiček oběda: ani pribiňák, ani kaši, nic jsme do ni nenacpali, až jsem jí večer namazala chleba a toho po kouskách zdlábla půl obřího krajíce – kdykoli předtím odmítala víc než dva tři kousíčky. (Zaplácnutá chlebem pak spala od osmi do pěti, což je jeden z novodobých rekordů: jak nejí, tak se budí poslední dobou zase i dvakrát za noc na mlíko.) Někdy nechce vůbec nic pevného a všechno jí musím mixovat, včera zas byl den, kdy odmítala cokoli po lžičkách. Nenadělám, dneska v deset už v sobě měla téměř celého obřího lipánka a kus mandarinky.

Druhý a poslední odstavec o Briguli, tentokrát stran her. Začíná si hrát nejen s něčím, ale na něco: poskakuje s figurkami zvířátek a říká si u toho „ťap ťap“. Když jsem to viděla poprvé, úplně mě to dostalo. Bohužel se fantazie projevuje i záškodničtějším způsobem: teď nás „krmila“ lžičkou z prázdné misky, tak se Lvíček rozhodl, že by ho mohla nakrmit reálně. Už když jsem viděla, jak jí dává do misky polomáčenku, jsem očekávala fiasko, ale výsledek nás doslova odboural: na pokyn „nakrm tátu“ vzala sušenku z mističky, donesla ji tátovi k puse, dala mu ji olíznout, ucukla a snědla ji sama. Je tohle možný?!

Cvičím břicho, už celý týden. Mám ze sebe dobrý pocit, ale fyzicky si připadám, jako by mě do toho břicha kopnul kůň 🙂 asi to fakt funguje. Z ostatních mých předsevzetí zatím moc není, i když: nejmíň tři večery v týdnu jsem měla uklizenou kuchyň a likviduju resty, našla jsem si na Řepích galanterii a o psaní a budoucí práci, ehm, intenzivně přemýšlím 😀

Vybírali jsme kuchyň. Zlákala nás akce u Hanáka 25 + 5 % na objednávky půl roku dopředu, tak jsme se tam rozjeli a bylo to jako všechno hezké, ale když nám kuchyňová paní řekla, že tam před námi byl člověk se stejnou kuchyní, moc se nerozjel a vypadá to tak na 150 000, trochu jsme znejistěli. Doma jsme prošli darovaný katalog spotřebičů, spočítali si, že ty nejlevnější by nás vyšly na šedesát tisíc (polovina maximálního rozpočtu)… a na podnět kamarádů koukli na net, kde jsme zjistili, že v normálním prodeji stojí všechny zhruba polovinu. Totéž dřez a další doplňky, takže zítra tam voláme a omluvíme se, že tak bohatí přece jenom zas nejsme.

Trochu už nás štve, že se nedá v zimě nic moc dělat, s pidižvíkem ještě míň než dřív, protože odpadají klasické indoorové aktivity typu kina, výstav a muzeí. Tak aspoň chodíme křížem krážem po Zličíně nebo do Řep a zpátky. Budem zdraví.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “2. týden: Hladovkářka

    • Ano. Furt 😀

      Břicho se dost špatně popisuje, je to jedinej cvik, člověk si sedne s nohama do stříšky (pravej úhel), položí ruce na kolena a pomalu se spouští, až má ty ruce natažený, pak zvedne dlaně centimetr nad kolena a hmitá centimetr dopředu a dozadu, chce to trochu grif, aby to fakt šlo tím břichem. Ale cvičí se to denně, nejdřív desetkrát a každý týden pět přidat. Lvíček už je na 70 a pochvaluje si 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *