Vím, že spousta lidí ho odmítá, a v zásadě je chápu. Já mám k Valentýnu ambivalentní vztah: vítám ho jako každou příležitost něco slavit a importovanost mi sama o sobě nevadí, ale nemám moc radost z toho, že ho tlačí hlavně obchodníci se šperky, prádlem, čokoládou a květinami 🙂 Vždycky mi to připomene Den lásky ze Simpsonů. Takže kompromis: slavíme, ale nic si nekupujeme; bereme to jako příležitost vyjít si na večeři – a abychom to trochu shodili, většinou nevybíráme nic romantického. Před pár lety jsme si užili skvělý večer v Době kamenné, kde nám celý večer tykali namaskovaní pralidé, objednávalo se bušením do bambusu a jedlo rukama. Předloni šlo o výjimku z pravidla a čekala nás michelinská restuarace 🙂 Loni jsme nebyli nikde a mám pocit, že jsme neslavili vůbec. Jak je možné vytušit z předchozího postu (i když šlo o fikci ;)), letos máme rezervaci v hamburgrárně, tak jsem zvědavá 🙂 Na hubnutí se jeden večer myslet nebude…