13. týden: Chleba

Tenhle týden se zpožděním – skoro celý víkend jsme strávili venku a ten čerstvý vzduch, ten je taková svině, že večer nebyla síla na nic jiného než skleničku vína a padnout za vlast 🙂

V úterý se sem někdo stěhoval. Jeden ze stěhováků nás ve dveřích zastavil a zeptal se, jestli tu jsou někde nějaký potraviny, Vietnamci apod. Srdečně jsme se zasmáli a vysvětlili, že nejbližší večerka je deset minut cesty na starém sídlišti. (Já bych tu fakt nechtěla bydlet dlouhodobě…)

Večer jsem měla jít na další přednášku z cyklu Mateřská dovolená jako nová příležitost, ale zas to nakonec nevyšlo – Lvíček dorazil později a než jsem dodělala večeři, už jsem nestíhala. Abych byla upřímná, ani mě to zas tak strašně moc nemrzelo, protože jsem lenora a radši jsem měla domácí pizzu, která chutnala nám všem, než někde filozofovat o hledání práce. Beztak se mě týká nejdřív tak za rok a beztak to bude spíš o štěstí než o tipech na vylepšení CV – těch už jsem si za všechny svoje nezaměstanosti nastudovala stejně až až.

V úterý jsem pekla taky domácí chleba a měl velký úspěch – Lvíček si teda stěžoval, že mu silná kůrka namohla žvýkací svaly, ale Bríga si snad poprvé v životě vzala kus na žužlání a reálně ho i většinu snědla, což nedělala ani s radotínským bochníkem, co vozí L. z Berouna 🙂

Ve čtvrtek jsem byla po další povyrušované noci tak rozebraná, že jsem si chtěla do vody nasypat místo vlákniny lžičku Hami mlíka. Noci jsou divný. Někdy chce mlíko, někdy chce k nám, ale zase se budí, poslední dobou většinou aspoň dvakrát… nebaví.

Někdy mě zaskočí, jak brzo se projeví smysl pro humor a parodii. Lvíček rozvíjel nějakou myšlenku a něco ho dráždilo v krku, tak si v průběhu věty opakovaně odkašlával, asi takhle: „V sobotu bysme – echm – měli – echm – zajet do toho…“ „Echm,“ s andělskou tváří navázala pidižvína…

V pátek jsme byli na Grandhotelu Budapešť – trochu z nouze, protože nic jiného nedávali (a třeba Pompeje mají tak pekelné recenze, že jsem to nechtěla riskovat). Takové to, když jdete do kina a ani po přečtení popisku a zhlédnutí traileru nevíte pořádně, co čekat… a nevíte to ani o dvě hodiny později, když z toho kina odcházíte 🙂 Hrozně zvláštní film. Ale spousta super scén a boží herci, kteří málem k nepoznání vykouknou v těch nejneočekávanějších momentech. Neodcházela jsem teda uslzená smíchy, jak píše nějaký koment na čsfd, ale bavila jsem se hodně. Nejlepší: vlajky s logem „ZZ“.

Z pátku na sobotu první samostatná noc! Moc jsme si ji neužili, nějak jsme se stejně budili a ráno nám přišlo, že je doma beznadějně nuda a smutno 🙂 Tak jsme si ji vyrazili vyzvednout k babičce, ani nebyla uražená, naopak vypadala, že si to užila. Naložili jsme ji do kočáru a courali s ní asi dvě hodiny ve Hvězdě (spala) a po obědě další asi dvě hodiny v Šárce. Večer jsem málem usnula v chůzi mezi kuchyní a obývákem…

V neděli se mi neočekávaně povedlo po asi šesti týdnech, ehm, konečně zasadit bylinky. Zasadila jsem jich víc, než jsem předpokládala, protože lisované brikety zeminy nabobtnaly tak, že se do původního počtu kelímků nevešla. A jelikož jsem měla nakoupená ještě nějaká semínka bylinek extra, a shodou okolností („vemte jí je na hraní“) byly doma dva kelímky od sobotní ledové kávy z šáreckého Mekáče, mám zasazenou bazalku, petrželku, tymián, oregano, meduňku, ale ještě i mátu, saturejku a majoránku. Tak jsem zvědavá, kdy to zapomenu rosit a ono mi to chcípne ještě dřív, než to vzejde…

A druhý úspěch – zvládla jsem uplatnit slevový kupón na dvě stovky v C&A, s čímž jsem ani nepočítala, protože platil od pátku do neděle a to většinou, zvlášť když je hezky, máme jiný program než courat po nákupácích. Ale ulovila jsem pro B. šátek, čepičku a letní šaty a pro sebe dvě trička – teď k nim ještě nějaké kalhoty a svetřík nebo mikinu a hned bude jaro veselejší 🙂 (Jedno si musím schovat na Velikonoce, čert ví, kdy se zas někam dostanu :D)

Apropó, změna času. Malovali jsme si, jak necháme Briguli usínat a vstávat, jak byla doteď zvyklá, a tím pádem budeme my moct chodit spát a vstávat o něco později. Jó, zlatý voči: včera odpoledne jsme byli na Ladronce, oba uchození ze soboty, s plánem nechat ji se popelit někde na hřišti a na travičce. Obešla po svých půl Ladronky, na konci se dobývala do kočáru (nevídané), že si chce sednout, a večer vytuhla asi v půl deváté, tj. půl osmé starého času. A vstávala zase po šesté (po páté původního času). To se adaptovala nějak až moc rychle…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal, Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “13. týden: Chleba

  1. U nás se změnou času totéž: potvoři vstávají o půl 7 nového, aby zalehli v 8, tedy v 9 starého. S přičtením faktu, že přes den nic nestíhám a Čičman vstává nově 3 x za noc jako za starých miminovských dob si připadám, že se čas posunul aspoň o čtyři hodiny, které zmizely někde v nenávratnu.

    • To je taky radost! Brigule většinou (ťuk ťuk) vstává „jenom“ jednou za noc, ale dneska to zas bylo na hodinu a půl. A tak mě namlsala v těch třech nebo kolika měsících, když spala celou noc a já se bláhově domnívala, že patřím mezi ty šťastné matky se spavými dětmi…

  2. V novém bytě bych konečně taky mohla zasadit bylinky, to by se mi líbilo. Problém je v tom, že mi koření všeobecně moc nepoužíváme, takže bych se to nějak musela naučit. Ani nemám cit na to, co do čeho se může hodit, takže tady jsou značné rezervy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *