Brigitka – rok a čtvrt

Stylově (ona si na ty významné dny nějak potrpí) má Briguš 15 měsíců na Popeleční středu. Je to už velká holka – začala chodit venku sama (vedle kočárku nebo jen tak), chodí na hřiště, hraje si na písku, „čte“ si knížky, staví gumové kostky, když něco chce, ukáže prstem a s kadencí samopalu vzor 24 křičí „to! to! to! to! to!“, dokud jí kýžený předmět nepodáme. Většinu času si mumlá jakousi japonštinou, v které se ale nachází hodně dešifrovatelných výrazů – poslední nové třeba koupat, bubu (budík), hají, hačí, ňamyňamy nebo veleoblíbené ťapyťapy, na požádání taky předvede spoustu zvířátek včetně slona, u kterého „tů“ vyžaduje i zmáčknutí vlastního nosu. Hrozně ráda objevuje, zkoumá a rozebírá, občas nás obšťastní nějakou tou pusinkou a láskyplným „tátamáma“… no a teď k těm negativům 🙂

Skoro nejí. Zvlášť, když (odhadujeme podle protivnosti a frekvence ohryzávání prstů) jí rostou zuby, bývá téměř celý den na UM. Přestala mít zájem o lipánky, banány a další osvědčené dobroty, z jablka dvakrá ukousne a pak ho rozmete po podlaze, k chlebu ani nečuchne. Čím by se ovšem ládovala, jsou párky, lázeňské oplatky a zdá se, že Brumík jí taky není proti mysli – dávat jí to nějak pravidelně nehodlám a trochu mě s tím štve, nevím, proč jí nemůže chutnat taky něco adekvátního. U hlavních chodů se nacházíme na přechodech dětská šlichta – dospělá strava (ta je chutnější, ale zas se blbě kouše…) a nechat se nakrmit (rychlejší, víc se zkrmí, míň se zaprasí, ale čím dál méně často si to nechá líbit) versus „sama“. Apropó, zuby se po slibném úvodu nějak zasekly a má jich pořád doslova pět a půl – jednu spodní dvojku a vylézající špičku horní (snad) čtyřky. Tak schválně, dorostou jí, nebo budem mít doma pásovce, lenochoda či mravenečníka? 😉

Na hřišti nebo v herně se bezostyšně zmocňuje hraček dětí, které si to nechají líbit (nebo nedávají pozor). Když jí je vyrvu a vrátím právoplatným majitelům, dělá kravál, jako bych jí trhala prstíčky. Vůbec se umí dost vztekat, ječet a dupat, když není po jejím.

Spánek je problém. Jak krásně spala asi do pěti měsíců celou noc, teď se to podaří tak zřídka, že to vždycky oslavujeme. Budí se kolem půlnoci-jedné na UM a pak mezi čtvrtou a pátou, kdy si ji musím vzít do postele, aby ještě usnula. Strašně ráda bych ji odstěhovala (jednou, když výjimečně vynechala půlnoční vstávání, jsem se vzbudila já ve tři na WC a vrzající postelí ji probudila), ale není kam. A i když jsem přesvědčená, že je to spíš zvyk, bojím se zkoušet odbourat to noční mlíko, jednak jak přes den moc nejí, jednak kvůli řevu. Zkoušela jsem ji ošulit vodou/čajem už před časem, absolutně nezabralo, ale tak můžu tomu o víkendu ten pokus věnovat – stávající stav mě už pomalu přestává bavit.

Pár fotek, z telefonu, protože nahrávat z foťáku jsem líná (a beztak tam toho za poslední dobu moc není – to ta zima, není kam jezdit, kde fotit…)

Zíf

Aktuální nejlepší zábava

Včerejší nadšení z masopustního průvodu

Když nemáte imbus, dejte tam pastelku

Vláček v nedělní Šárce

…autíčko tamtéž

Ťapyťapyťapýýý

Andílek

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *