Jo, Brigule už párkrát nemocná byla, zvlášť v zimě, ale mně se doteď zaplaťpámbů choroby vyhýbaly. Takže tentokrát jsem to chytla od ní, s plnou parádou: ještě v pondělí odpoledne mi nic nebylo, asi hodinu před příjezdem Lvíčka z práce jsem se začala cítit nějak unaveně a začalo se mi hůř polykat… a před spaním bylo jasné, že jde o jednu z těch milých viróz, kdy vám prvních pár nocí bolestí na mandlích kanou slzy na polštář proudem. Noc jsem přežila s nějakým bonbónem v puse a ráno vybalila arzenál pampeliškových i včelích medů, šípkových a zázvorových čajů, bezového sirupu… sviňárna, že na to vlastně pořádně nezabírá nic. Kloktání solí, trochu.

Lvíček má baterku. Brigitce se moc líbí. Přijde k němu, vyrve mu ji z ruky a na vysvětlenou neochvějně pronese: „Na!“

Brigitka se vzbudila po obědě a chtěla tátu, tak mu voláme přes hangouts na telefonu. „Hele, mně to děsně vypadává, zkus to přes iPad…“ Brigule uvidí iPad, táta je zapomenut: „Pahů!“ a už mačká Home tlačítko, aby si mohla něco pustit…

Ve čtvrtek už jakž takž žijeme, obě. Na balkón jí ale stejně dávám bundu a čepici. Tento způsob léta…

„Co si to pouštíš?“ jdu od uspané Bibiny. „Ále, ty Případy prvního oddělení jsem chtěl zkusit.“ „A co je to u toho za komentář? To zní, jako by to byl nějakej dokument?“ „On to asi má bejt tak trochu dokument… ale strašně mě ten hlas teda irituje.“ Zaposlouchám se, skončí dialog a robotický hlas začne předříkávat něco jako „Jdou do márnice identifikovat tělo její matky.“ „Hele, a není to verze pro slepý?“ „Já jsem debil… já si tam nastavoval nejvyšší kvalitu a nekoukal, co vybírám… no ono je tam fakt AD… děkuju, bez toho komentáře je to mnohem lepší!“ 😀

V pátek jsme se vydaly dvě stanice metrem na návštěvu za těhotnou kamarádkou. Hodně těhotnou. Termín má příští týden, tak jsme si jen sedly na hřiště a monitorovaly, jak Bibina řádí. Hanka mě fascinuje. Odjakživa byla strašně akční, dělala učitelku angličtiny a kromě toho ještě několik večerů v týdnu prodávala ve vinotéce. Miluje práci s lidmi a zoufá si, že se na mateřské zblázní. Musím říct, že mě baví, jak strašně rozdílní můžou dva lidi být – mně naprosto stačí, když se během týdne vidím s jinými dospělými než s Lvíčkem tak jednou, maximálně dvakrát. Naprosto mi nevadí strávit den (když prší nebo je B. nemocná) mezi čtyřmi stěnami, a na pokraji „hrábnutí“ jsem si připadala nejintenzivněji po měsíci práce, která zahrnovala každodenní jednání s lidmi 😀

„Až tě chytim, tak tě snim!“ vystartoval po Briguli Lvíček, neboli nejoblíbenější hra posledních dnů. Po prvním kole se Bíba vrátila a šla hecovat L. k pokračování: „Sníš?“ 😀

V sobotu jsme vyrazili s Brigulí do zooparku Zájezd a byla to naprosto výtečná volba. Tradiční expozice zvířat malinká tak akorát, aby ji zvládla obejít, a koutek kontaktní zoo… ou jé. Naprosto v tranzu hladila kozy a kůzlátka, lezla do stáje za vyděšeným jehnětem, nutila nás vyndavat z klece morčata (a pak těm chudákům trhala chlupy) a bylo totálně nemožné ji odtamtud dostat. Večer pak vytuhla v osm, v půl páté byla (předvídatelně) vzhůru, ale netradičně byla ještě natolik utahaná, že se nechala přesvědčit a po mlíku ještě odpadla asi do půl osmý. Dneska jsme ji pak nemohli vůbec dostat ven, nejspíš se přetáhla fakt festovně.

Mega jsem se pobavila, když během vteřiny nepozornosti jedna z koz rozžvýkala Lvíčkovi tkaničku u boty 😀

Pokus o aranžovanou fotku 😉

S tátou…

…a s mámou 🙂

„Maja!“

Lemuři s lemuřátkama

Spící ocelot

Lamě se stýská po kamarádkách (a taky jí muselo být strašné vedro, já si ji hladila a ta srst hřeje jako svetr)

Okradli maminku o ruskou zmrzlinku..!

Lvíček se vynoří z koupelny: „Obávám se, že až bude mít Brigule sourozence, tak ho čeká waterboarding…“ Ukázalo se, že drží plastovou panenku ve vodě a soustředěně jí polívá obličej.

Bibina nabírá nová slova raketovým tempem a už po nás jednak většinu opakuje, jednak se je fakt učí. K hrnečku čaje se žene s jednoznačným „dáááš?“, zatímco u žínky, kterou jí otíráme obličej, vyžaduje „puč!“ Musíme si začít fakt dávat pozor na pusu, ono stačí už jen to, jak často si při hře vzdychne „ježiš…“ Ale taky už se učí jména zvířat a při spatření obrázku kotěte už místo „mňááu“ sama zareaguje „koča!“ Jo… je to naše koča 😉

PS: nemůžu uvěřit, že už jsou prázdniny (a to nejenom kvůli počasí). Kam se ta první půlka roku poděla?!