Já vím, že ve druhé půlce týdne bylo ještě teplo. Ale nemůžu si pomoct, podzim je ve vzduchu – chladná rána, náznaky žloutnoucích lístků, obří kaštany, podzimní kolekce v obchodech 😉 V sobotu odpoledne už mi byla v šatech vyloženě zima a jsem z toho nadšená, teď začíná naše s Lvíčkem nejoblíbenější roční období – v babím létě jsme spolu začali chodit, o pět let později měli svatbu a když je dobrý rok, vydrží ideální počasí (ne moc teplo, ne zima, slunečno, sem tam ranní mlha) třeba i do půlky nebo konce října. Budem doufat 🙂

Asi že jsem si minulý týden stěžovala na nudu, tenhle byl na zážitky docela bohatý. Hlavně teda pátek. Dopoledne jsem vyrazila s Brigulí na hřiště, jako teď v létě tradičně – není ještě tolik vedro, pak jdem domů na oběd a vyspat se, nějak překlepem pár hodin, než se L. vrátí z práce, a většinou ji pak ještě bere ven jednou sám. Jenže tentokrát jsem prchla před pár odrzlými dětmi z našeho hřiště před domem a nalákala Bibinu na vzdálenější hřiště, vybavením úplně stejné, kde ale většinou lautr nikdo není. Asi čtvrt hodiny jsem si užívala blažený klid a pak přišla se synem známá z herny, jedna z asi tří místních matek, s kterýma jsem si schopná popovídat… Bríga pouštěla po klouzačce chlapečkova autíčka, půjčovala si jeho odrážedlo a nemohla jsem ji odtáhnout asi do půl dvanácté. A to byl průšvih, protože se přetáhla, celou cestu řvala a v půlce se zasekla, že dál nepůjde. Já už ji nechci nosit a většinou ji nějak namotivuju, ale tady nezafungovalo nic, ani slib pohádky (natož oběda), ani auta, ani telefonát tátovi… prostě jsem ji musela nějak dopoponášet, úplně hotovou, vyčerpanou brekem, obě hotové, usnula u prvního doušku mlíka. Bez golfek už teda fakt nikdy nejdu ani před barák.

Takže si vyflusaná ohřeju jídlo a když ho dojím, zjistím, že se mi uštípl kousek šestky vpravo nahoře. V půl jedné. Zubařka ordinuje (a objednává) v pátek do 12:00. Klasika.

Ale byly i světlejší okamžiky, třeba středa, kdy jsem jela ráno sama do města na odběry. Sedla jsem si do metra, pustila audioknihu a bylo mi blaze. Cestou zpátky nákup o samotě – skoro jako dovolená!

Z dovolené se v sobotu vrátila tchyně, která už týden předem vyhrožovala, že hned v neděli přijede druhý den umazlit vnučku. Odpoledne jsme dospěli k nápadu, že vezmem Bibinu do Hvězdy, tak jsme tchánovcům brnkli, jestli se nechtějí připojit. Chtěli, a v průběhu procházky jsme se jen tak mýrnix týrnix (-jé, já vám nevzala XY! -to nevadí, však to přivezete zítra -no, nepřivezem, my jedem na Mácháč…) dozvěděli, že jim program už naplánoval druhý syn. Asi víc než nad ztrátou opušťáku jsme dumali, kdy nám to jako chtěli říct 🙂

Brigule dostala jako suvenýr mimo jiné dřevěnou sovu s magnetem, která po roztažení křídel ukáže fotopohled na město Primorsko. „To máš na ledničku!“ pochlubila se babička a my si s Lvíčkem pogratulovali, že v novém bytě bude lednice vestavná.

Ve čtvrtek tu byla moje máma. Dala se na raw food a tak mi krom tradičního ovoce přivezla ještě pytel bílých paprik – že jsou strašně pálivé a ona to syrové nezvládá. V pátek (to byl fakt vtipný den) jsem z nich udělala lečo. Ruce, kterýma jsem se dotýkala nakrájených paprik, mě pálily celý večer a v teplé sprše jsem myslela, že mi kůže shoří.

V úterý jsem se vybičovala k upečení kynutého koláče. Vzhledem k zoufalé absenci rodinných ovocných zahrádek jsem vytáhla z mrazáku pytlíček rybízu – dar od tchyně – a zjistila, že pokryje zhruba dvě třetiny plechu. Zamyslela jsem se a otevřela plechovku meruněk (taky potupa, uprostřed meruňkové sezóny)… a pořád mi kus chyběl. Poskládala jsem zbylé těsto mraženými jahodami a trudnomyslně přemýšlela, kolik asi tak může stát kus pozemku k výsadbě ovocných stromů.

Tu středu, co jsem objížděla doktory, měl Lvíček volno (v Berouně nešla elektřina), tak jsme využili volný půlden k návštěvě barrandovského akvaparku. Bibina si zase naprosto vystačila čtyřicet minut v brouzdališti, a mě, jak jsem ji tam pořád naháněla po nerezové klouzačce nahoru a dolů, pak dva dny bolely stehna…

No a dneska jsme měli dalekosáhlé plány, ale bylo jednak vedro a jednak (což možná souviselo) Brigulína spala od půl jedné až skoro do čtyř a Lvíček se k ní přidal, takže z plánů zbyla zase Hvězda, kde začalo po hodině pršet. Ale zas jsme viděli duhu. Bibina asi prvně v životě…

Brnění z lisu na cukroví

„Báááááf!“