První trimestr

Termín mám tentokrát 26. února, tak jsem se rozhodla i tentokrát od něj „odečítat“ a tak mi vychází vstup do 4. měsíce 26. srpna. Abych nějak shrnula ty první tři…

Byly jiný. Hodně jiný než posledně. Poprvé jsem si každý den užívala a uvědomovala ten zázrak, že jsem stvořila nový život a on teď ve mně roste. Tentokrát se mi nejednou přihodilo, že jsem se zadumala, proč si musím cestou z nákupu sednout na lavičku a odpočinout, nebo proč mi není pohodlná těsná guma od tepláků, a až po pár chvílích mi došlo, že jsem vlastně těhotná. Minule jsem se vznášela prakticky od objevení dvou čárek na růžovém obláčku hormonální euforie, tentokrát byl minimálně první měsíc ve znamení střídavě (hormonální) lítostivosti a nasranosti, což připomínalo permanentní PMS. Taky mi tentokrát už někdy v druhém měsíci vyskočilo břicho – naštěstí maskované pneumatikou, co mi zbyla ještě z minulého těhotenství, ale být hubená, měla jsem asi s utajením docela problém.

Při prvním těhotenství jsem zvracela asi jen dvakrát, ale špatně mi bylo každé ráno a musela jsem něco sníst do pěti minut od probuzení, jinak byl průšvih. Teď jsem zvládla dojet hodinu MHD nalačno na odběry – minule naprosto nemyslitelné – ale zase se mi střídaly periody naprostého nechutenství (hlavně v období oběda a večeře, dost nepraktické) s krátkými okýnky vlčího hladu. Sem tam mi zakolísala hladina cukru nebo čeho i během dne, takže jsem měla v kabelce vždycky pytlík Kyselých rybiček nebo podobných bonbonů (zařazuji jako odpověď na anketní otázku Bez čeho bych se v prvním trimestru neobešla). Mám je tam doteď a ještě pořád se hodí.

Těšila jsem se, jak se mi zlepší pleť, zpomalí růst chloupků a přestanou mastit vlasy, a až na poslední položku se všechno spíš zhoršilo. Většina lidí z toho usuzuje, že budu mít kluka. Většina lidí to usuzovala už posledně, kdy jsem vypadala jak reklama na kosmeťák („holky berou krásu“), měla malé břicho a nezvracela jsem („kluci jsou gentlemani a maminku netrápí“), takže z toho nic neusuzuju; ale nepohrdnu osobními zkušenostmi spolumatek, ať už s rozdílnými těhotenstvími, nebo těhotenstvími podobnými a dětmi různého pohlaví, přece jenom jsem zvědavá ;))

Snad jediná společná charakteristika obou prvních třetin byla naprostá neschopnost pozřít kafe v zásadě od uhnízdění až někdy do 11. týdne, asi týdenní období, kdy mi strašně smrdělo kuřecí, zadýchávání už od prvních týdnů a minimální výskyt „chutí“, až na džusy – v prvním to byl pomerančový, teď jsem ujížděla na jablečném (předtím jsem ho neměla snad několik let). Teda, asi před týdnem jsem při vaření vyluxovala pět kyselých okurek. Ale to byl ojedinělý exces 😉

Taky z nějakýho důvodu nemám vůbec chuť číst, stejně jako minule. To se mi knihomolství vrátilo cca tři měsíce po porodu, kdy jsem zato málem zavařila Kindle 🙂

Jak prosperuje škvrně, můžu usuzovat jen z ultrazvuku minulý týden. Vypadá, že je v pořádku, ale nerado se předvádí -jsem zvědavá, jestli se na rozdíl od komunikativní Bibiny bude schovávat i na ultrazvuku ve 20. týdnu. Jména chce totiž Lvíček řešit, až bude vědět pohlaví, tak doufám, že se dočká 😉 Jinak je teď vcelku klid, uvidíme, co přinesou další měsíce.

Btw, mně to s tím jménem samozřejmě nedá, nemáte někdo na půjčení Knappovou? 😉

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

20 komentářů u “První trimestr

  1. Na gender věštění během těhotenství vůbec nevěřím, až ultrazvuk:) V „klučičím“ těhotenství jsem si jen taky připadala, jako když jím permanentně THC koláčky, jinak jen krásný vlasy a o pár kilo víc než s holčičkou. Pleť jsem měla standardně ošklivou těhotná netěhotná a s Čičman dokonce ani ty vlasy nestály za nic, hlavně jsem v tom druhým měla pěknou depku. Nevím, jestli to ale souvisí s „holčičím“ těhotenstvím, spíš prostě tím, že jsem už tak měla dost práce s malým Pižmurem a nebyla ani chvilka na rozjímání, četbu, lovení prvních pohybů etc. Na druhou stranu, s ní jsem měla zase strašně pozitivní šestinedělí, oproti tvrdému dojezdu poprvé, kdy jsem měla děcko zvládnuté jen teoreticky:)

    Tady jsou akualizovaná křestní jména, která mají v Česku min. jednoho nositele, měla by tedy být průchozí. (Stejně asi nedáte úchylárnu jako Abdul nebo Lu-Čhi, ne?:) http://krestni-jmena.cz/

    • Jasně, zas takoví šílenci nejsme a weby mám docela zmáklý, jenom jsem zjistila, že se mi to z nich nějak blbě zpracovává. Můj ideál je čučet na papír a posledně jsem si vytiskla ebook, ale jednak se mi už teď tisknout nechce a jednak je ten ebook někdy z půlky 80. let a nechala bych si líbit něco aktuálnějšího. Jen se mi za to nechce dávat tři stovky a do knihovny to mám daleko 🙂

      Koukám, že to první i začátek druhýho máme v zásadě podobný, taky se mi na genderový hádání nechce věřit, ale nemám to reálně moc s kým jiným zkonzultovat :))

  2. Těhotenství první (kluk) – motala se mi hlava, asi 14 dní mi bylo trochu blbě (kolem 7. týdne), zvedal se mi kufr z přestavy ovesný kaše z mlíka (před otěhotněním jsem si jí dávala v práci ke svačině). V prvním trimestru vlčí hlady a přežírání, jinak mi bylo blbě. Kafe jsem pila. Siulný vnitřní pocit, že je to kluk:o) Hodně mi to slušelo, břicho bylo malá a dopředu, přibrala jsem dohromady 10 kilo. Všichni mi tipovali kluka.
    těhotenství druhé (holka) – motala se mi halva, blbě mi bylo fest asi 7 týdnů (nevzracela jsem ani tentokrát), z vůně kávy se mi zvedal žaludek, byla jsem shopná ho pít až kolem 20tt a to jen hodně kvalitní. V prvním trimestru opět vlčí hlady a přežírání. Slabý vnitřní pocit, že je to holka, ale netušila jsem, jestli to není jen zbožné přání.. Hodně mi to slušelo, břcho spíš malé a dopředu, přibrala jsem opět 10 kilo:o) Tipy na pohlaví byly tak 50 na 50, ale ti, co tipovali holku, tak jí beztak říkali jen proto, že by mi jí přáli a přitom mysleli kluka:oD

    Takže z toho, co píšeš, bych dle sebe řekla, že to bude druhá holka.. ale víš jak..:o)) Jistý je zatím jen to, že to bude dítě.

  3. U Eliho mi bylo opravdu hodně špatně do 16. týdne. Nejedla jsem maso a jen představa projít kolem masny mi dělala zle.

    Teď mám spíš problém sníst větší porci čehokoliv. Jakmile si vezmu o lžičku víc, cítím se hrozně. Bolest žaludku, pocit na zvracení, pálení žáhy… Prostě děs.

    U Eliho jsem měla nádhernou a zářivou pleť. Teď jsem samý beďar. Takže mi všichni tvrdí, že to bude určitě holka – a já si to teda taky myslím. I u Eliho jsem věděla, že to prostě bude kluk.

    Jak se to u nás bude vyvíjet dál, jsem vážně zvědavá! 🙂
    Calad

      • Děkuju 🙂 tak schválně, jestli se nám očekávání potvrdí – shodli jsme se včera s L., že máme ten samý pocit a jestli bude na ultrazvuku opak, že budeme asi dost překvapení 😀

        • Daleko překvapenější bych byla u porodu, kdyby se netrefil ultrazvuk. Což se stalo kamarádce. Celé těhotenství jí tvrdili, že bude mít holku a nakonec porodila Vojtíka. Prvních pár měsíců vyrůstal v růžové 😀

          • Taky jsem počítala s tím, že se to může stát, a jelikož jsme neprozradili pohlaví ani rodině, měla výbavičku v bílé, žluté, zelené a béžové, takže by to ani nevadilo :)) ale to už je pořádný překvápko, jen co je pravda 😀

  4. Poprvé jsem si byla téměř jistá, že to bude kluk. A byl. Podruhé jsem si byla téměř jistá, že to bude holka. A zase kluk 🙂

  5. Mimochodem, žlutá, zelená a béžová výbavička je imho stejně úplně nejlepší! 😀
    Já netušila ani v jednom případě… U prvního dítěte se mi holka/kluk dojmy měnily dost výrazně i během krátké doby, ale jak mi to bylo upřímně jedno, tak mi to nevadilo. Každý těhotenství jiný, ale obě pohodový. A obojí kluci, no… 😀 😀

    • Jo, mně se na tom pidiprckovi taky líbily nejvíc (snad až na tu béžovou, která holt není úplně moje neoblíbenější, ale tak to je můj osobní problém :))

      Jiný? Podvod, říkala jsi stejný 😀 mně to bylo taky jedno, teď mi to najednou tak jedno není – ne, že bych měla preferenci, ale připadá mi, že to bude velkej rozdíl, sourozenci stejnýho nebo opačnýho pohlaví 🙂 ne, že by člověk teď něco ovlivnil, ale jsem prostě fakt zvědavá… 🙂

      • U psaní svýho komentáře jsem se sama zasekla a znovu o tom přemejšlela – obě těhotenství pohodový, to na tom bylo stejný… Jiný to bylo spíš v okolnostech – u prvního jsem se mnohem víc pozorovala, porovnávala a tak. U druhýho na tohle nebyl s Mišákem absolutně čas, tak to prostě nějak proběhlo. Byla jsem ráda, že „díky“ tendenci k cukrovce jsem nepřibrala tolik a byla jsem tím pádem mnohem schopnější. Výlety až do doby pár dní před porodem nebyly problém. Ale ohledně pohlaví jsem prostě žádný pocity (jako u toho prvního) neměla. Ono teda taky u prvního jsme fakt nevěděli až do finále, u druhýho jsem neodolala… 😀

          • Ale jo 😀 tak vy jste nevěděli?? To bych teda nevydržela 😀 😀

          • No, to jsem byla ještě u (předpotopní) doktorky, co nesnášela ultrazvuk a Mišák se na prvních dvou zatvrzele otáčel zadkem, tak jsem to u toho třetího už ani vědět nechtěla. Fakt překvápko. :))

          • Aha, já mám z toho screenigu právě taky trochu pocit, že tohle bude sabotér 😀

  6. Tak jsem si malovala, jak to druhé těhotenství bude podobné, nebo snad dokonce stejné jako s Kryštofem. Jooo, hahaha! Všechno je jinak, od toho, že mi není dobře během dopoledne občas ještě teď, že nevydržím prakticky nic a že moje pleť i vlasy dostávají zabrat. Jediný co funguje stejně je kafe, který jsem ze začátku nemohla a buritos, ze kterýho je mi blbě jen když to píšu 😀
    Takže mi všichni říkají, že to bude určitě holka a já říkám, že pro holku nemám vymyšlený jméno, takže kluk:-D

    • Mně taky všichni říkají, že to bude kluk, ale oni to všichni říkali už minule, takže to vůbec neřeším 😀

      Já bych tu Kláru nezavrhovala! 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *