Deset let (35. týden)

Tak nám končí srpen a prázdniny, obojí hezky zarovnaně v neděli, a já to spolu s Bibinou úžasně odstonávám, takže nemám vůbec psavou. Vezmu to tím pádem nějak v bodech a když přesunu zvlášť dětský věci, který se zas nějak nahromadily, zbývá mi vlastně jen úterní cesta k zubařce a páteční opušťák.

Na cestu k zubařce mi samozřejmě vyšlo nejdeštivější ráno týdne a nechala jsem tam skoro dva tisíce, ale mám spravenej odštípnutej zub, štempl do těhotenský průkazky a předělanou ještě jednu výplň na druhý straně, kde mi přišla na kaz. Jako odměnu/bolestné jsem si koupila na cestu latte v Costě a i když jsem nejdřív trochu pochybovala, že je to dobrej nápad – ztuhlá huba z anestezie a pachuť spravenejch zubů – po prvním loku jsem se ubezpečila, že byl. Ňom.

V pátek to bylo deset let od našeho prvního rande a pět let od svatebního dne. Lvíček mi přinesl krásnou kytku a – že k dřevěné svatbě – dřevěnou puzzle ovci s jehňátkem. (Druhý den ji samozřejmě zrekvírovala Bibina a kdykoli ji uvidí, vyžaduje „ovec pučit!“) Já jemu pořídila a… rozpracovala svatební smashbook (dala bych odkaz přímo na stránky, ale už jim asi měsíc nejdou). Je s tím zásadně víc práce, než jsem si představovala (a to jsem neměla snad extra naivní představy), ale určitě mám v plánu ho dodělat, co zatím mám je super a L. se to moc líbilo.

Večer jsme hodili dítě k babičce a jeli na večeři do restaurace Modrá kachnička, o čemž snad někdy zvlášť. Krásně jsme se pak na sobotu vyspali, dosyta, což se ukázalo jako strategické. Bibina totiž noc prokašlala a prokňourala a noc na dnešek nebyla o nic lepší – minimálně vzhledem k tomu, že tu dnešní škrábalo v krku i mě.

Přijeli jsme si pro ni tedy včera a zjistili, že skoro nespala, nejedla ani nepila, takže jsme ji vyfasovali do kočárku, že usne venku. Venku ale úplně zázrakem ožila, zakašlala asi dvakrát a nos jsme jí utřeli asi třikrát, až v nás zahlodalo podezření, jestli jí tu nemoc nezhoršuje alergie na kočky. Došli jsme na Ladronku, kde se konal piknik časopisu F.O.O.D – prvních 500 návštěvníků mělo získat zadarmo obsah piknikového koše a když jsme viděli ty davy, ani jsme nezjišťovali, kde to mělo být. Pár lidí jsme s tím košíkem viděli a obsah mi obrátil žaludek naruby – světlý toustový chleba, který za neopečeného stavu pozřít nedokážu, taveňák, pomazánkové máslo, nějaká laciná šunka a sýr a zahlídla jsem krabičku hroznového vína, co bylo ve spodních vrstvách, už netuším, ale každopádně si nepřipadám, že bychom o něco přišli. Dostali jsme aspoň zadarmo F.O.O.D z minulého měsíce a krabičku sojového mléka s příchutí lesních plodů. Nebylo špatné, ale já tam cítila pořád ten luštěninový ocas – Lvíček ne, takže ho dopil. Dítě usnulo na zpáteční cestě, to se ale zase udělalo blbě mně a odpadla jsem vedle ní na gauč, hned jak jsme dorazili zpátky k tchyni – Lvíček obědval nespolečensky sám.

Děkuju fleur, která mi v MKP půjčila Knappovou 🙂 Mně se to prostě na počítači vybírá řádově hůř a u Knappové mi vyhovuje, že okrajová jména jsou malými písmeny na jednom řádku, zatímco „plnohodnotná“ mají vlastní odstavec s popisem původu, významu, četnosti užívání a data svátku. Líp se mi vyhodnocuje, jestli mě jméno zaujalo nebo ne, než když jenom čtu jedno slovo v dlouhém seznamu. Ale bude to ještě šichta tak jako tak 🙂

A na závěr právní okénko: Štěpán se cítí poškozen tvrzením, že sem jezdí jako do panoptika rodné vísky. Ráda bych doplnila, že na rozdílných žebříčcích hodnot samozřejmě není nic špatného a že jsem si vědoma, že to je pro něj jeden ze světů, v kterých parciálně existuje (uznávám, že například ohledně možností kulturního vyžití vždycky velmi hlasitě preferoval Prahu před Dublinem). Omluvy ve všech celostátních denících a vysílání TV Nova budou následovat. (Neoficiálně dodávám, že smysl toho blogpostu byl převážně sdílet naši změnu postojů a názorů a ne ani v nejmenším denunciovat ty jeho :))

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u “Deset let (35. týden)

    • Ono to ale šlo fakt jen mezi tou jedenáctou a dvanáctou, pak se zatáhlo a začalo lejt. Ale měli to myslím dobře udělané, byly jen asi tři uličky se stánky, kde byl nával lidí, a pak se člověk mohl se svým nákupem rozptýlit po celé Ladronce, kde měl spoustu míst na piknikování a relativní klid 🙂

  1. Všechno nej k desetinám! a to sójový mlíko s příchutí lesních plodů mě inspirovalo, chutnají mi totiž úplně všechny. co jsem dosud měla (tohohle jsem si ale vůbec nevšimla v obchodech, není to nějaký předprodejní promo?). Piknikový koš už méně, to je ostuda!

  2. Gratuluju k výročí! A jsem ráda, že to se Smashbookem (byť rozpracovaným) klaplo! :))
    A Costa latté nemůže uškodit nikdy, jen potěšit. Za zubaře sis měla koupit rovnou dvě… 😀
    Jsem nesmírně zvědavá na jména. I ten samotný výběrový proces musí být nesmírně zajímavý… 😉

    • Dvě bych nevypila, já jsem ráda, že mi pidižvíče dovolí aspoň jedno, není to tak dlouho, co jsem nemohla kafe ani cejtit 😀

      Copak zajímavý… spíš zoufalý, že nic není „ono“ 😀

  3. gratuluju 🙂

    ted jsem přemýšlela jak to, že jsi 35týden a tudíž jsi mě o chlup předběhla a pak mi to došlo.. jde to se mnou z kopce

    sojovy lesní plody jsou snad nejvíc ekl, co jsem kdy pila :-)) jinak sojovy mliko kupuju, pijem ho s dětma rádi, ale ty lesní plody jsem lupla do koše rovnou 🙂

  4. Jééé, tak to velká gratulace k prckovi 🙂 koukala jsem na Instagramu, žes něco naznačila, tak sem se to přišla vyšmírovat sem a ona je to pravda. Tak ať je hlavně všechno v pořádku. A klidně mi napiš maila, když už sem ho tu musela dovyplnit:-D znám málo normálních matek jako jsi ty:-)
    Stáňa alias noovo alias nepraha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *