Slovník brigulštiny

(Varování: mateřsky nekritický blog ;))

V úterý bylo Briguli dvacet měsíců. Mluví už ve větách, nejčastěji rozkazovacím způsobem („Tatí! Míč, házet?“ nebo „Tatí, nosit?“ na což L. odvětil „Zapomeň!“ a B. smutně opakovala „zapomeň…“) a má úžasnou (opičí matka ;)) slovní zásobu. Myslela jsem, že to spočítám, ale ani to nejde – každý den nepoužívá stejná slova a zároveň denně přibývají další. „Couvám,“ ohlásila začátkem týdne na pískovišti a začala kráčet vzad. A stejným slovem okomentovala, když Lvíček zajížděl na parkovací místo. Se slovesy je to vůbec sranda, protože je používá ve tvaru, v jakém je nejčastěji slyší, takže třeba „dáš“, „číst“, „chce ven“, „jedeme“ nebo „skovám“. Podstatná jména naproti tomu už docela slušně skloňuje a osvojila si třeba i význam předložek, hlavně „na“ – včera vykrámovala pleny do bazénu s tím, že to jsou „plínky na koupy“.

Pochopitelně někde zaostává výslovnost, třeba s „k“ uprostřed slova má pořád problém, takže kočka je „koča“ (ehm, převzali jsme) a jablko – i to na počítači – „jabo“. Některé výrazy ovšem spatlala natolik, že jsem si je musela sepsat, protože mě to děsně baví. Nejklasičtější je pahů, to bylo jedno z prvních slov a je to zkomolenina pohádky, popřípadě výraz pro tablet, na kterém jí je pouštíme. V brigulím podání to je ovšem většinou naléhavé „pááááhůůůů!“

Skvělé jsou výrazy pro některé věci denní potřeby. Ponožky vyznívají jako poníci, kelímek je kemek, tahací krokodýl kokojí (a stejně i pantofle s krokodýlem). Velmi funkční je slovotvorná přípona -iš, respektive -iši, protože jde téměř výhradně o množná čísla: popeláři jsou popiši, kapesníky kapiši a moje bradavky, které jsme v rámci anatomie (a zvědavosti při převlékání) bohužel taky pojmenovali, vcelku urážlivě babiši. U zvířat dost dlouho vedla želva vyslovovaná jako vila, ale teď ji suverénně převálcoval(a) kravec – asi jako odvozenina od ovec a bůhvíproč tam cpe tuhle koncovku, asi podle písničky Kdybys měla, má panenko, sto ovec 😀 Zazíc a (š)nec jsou už jenom odvar.

Jídlo je taky kapitola sama pro sebe – jakékoli kulaté oranžové ovoce je (odvozeno od primární mandarinky) mata, čtvrtý pád manu. Jogurt je joput, rajčata čata – to je mimochodem další trend, vynechávat první slabiky, takže letadlo je už několik měsíců tadlo. Z motorky Brigule udělala mopot – a nesouvisí to s mopedem, protože tohle slovo nikdy nemohla slyšet.

A nakonec slovesa – nejvíc jsem milovala skomám, pronášeno ještě s pomlkou mezi s a k (to k uprostřed slov jí prostě dělá potíže) s_komám, ale už se z něj stalo civilnější skovám, dokonce i bez pomlky. Pořád se ale drží namanět = namalovat a lezu 😉 po zdi z Brigulí interpretace slova lezeme – zememe.

Tak hezký víkend a já jdu Bibině zas nejspíš něco namanět…

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u “Slovník brigulštiny

  1. Zazíc a nec 😀 😀 Boží holka 😀
    Mě mrzí, že u Matese už tohle nestíhám. Dost dlouho mluvil minimálně, ale teď to jde zas tak rychle, že novinky nebo veselé patvary téměř okamžitě upadají v zapomnění…

    • Jo, taky jsem to sepsala, aby mi to neproklouzlo mezi prsty… ale mám pocit, že u těch kluků je to takhle častější, dlouho skoro nic a najednou se rozkecají ve větách, my to máme tak nějak pozvolně už půl roku 🙂

  2. Slovo „kemek“ jsme měli taky:o) Akorát u nás to znamenalo „Přemek“. První věta, ve který ty použil byla „Kemek žobí“ (Přemek zlobí):o)

    Z „babiši“ jsem lehla pod stůl:o)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *