Popravdě, ten název je na celém moučníku jednoznačně nejstrašnější. Protože výsledek je úžasně vláčný, „mokrý“ a přitom nadýchaný… a zkrátka člověk by se toho užral. A všechno jenom díky tomu, že jsem koupila podmáslí – nejmenší/jediné balení měli litrovku – do Lvíčkova narozeninového dortu, kam jsem použila asi 100 ml a zbytek mi bylo líto jen tak vylít. A nenašla jsem žádný rozumný recept na podmáslový perník, zato jsem si vzpomněla, že jsem kdysi slyšela o „buchtě“ z podmáslí. A taky jo.

Recept je odtud, ale dovolila jsem si ho trochu poupravit pro běžné snídaňové účely.

Smícháme 1,5 hrnku hladké mouky, 1 hrnek moučkového cukru (výsledek mi přišel zbytečně moc sladký a to nejsem z těch, kdo z receptů ubírají cukr už preventivně – tady bych ale příště dala klidně tak 3/4 hrnku), 1 lžičku jedlé sody, 1 vejce, 1 hrnek podmáslí, 1/2 hrnku oleje a vanilkový cukr, nalejeme do vymazané a vysypané formy a dáme péct na 180 °C, recept uvádí 20 minut, já dodám – prostě až je upečeno, vyzkoušíme klasicky špejlí. Jelikož jsem nechtěla dělat polevu (neměla jsem zakysanou smetanu, nechtěla jsem, aby to bylo zbytečně přeslazené a muselo se to snadno nakrájet a jíst rukama), zamíchala jsem do těsta rozinky, aby to trochu oživily. Asi bych ani bývala nemusela, ale bylo to s nimi dobré a kdybych měla, dala bych tam i ořechy.

Fotka není, protože na tom nebylo co fotit – vypadá to jako perník a Bibina tomu taky zatvrzele říká „peník“, ale je to fakt dobré 🙂