Kulový blesk (41. týden)

(Update: fotky tady.)

Od minulého pondělka mi to připadá jako rok. Pondělka, kdy jsem měla sbalenou jen cca půlku bytu a jela – podruhé a naposledy – za Hankou na Luka. Když jsem tam byla někdy začátkem léta, byla ještě těhotná, tentokrát už měla skoro tříměsíčního Jiříka, který celou návštěvu prospal a my s Bibinou vystřídaly dvě hřiště, skoro jsem ji nemohla dostat domů. Zase jedno naposled.

V úterý jsem myslela, že se skočím (letos poprvé a zároveň naposled) podívat do mateřského centra. Jenomže pidižvína se probudila na první pohled úplně hotová, dlouho se nám nestalo, že by ráno jen ležela a nechala se hladit, a půl hodiny před odchodem se jí spustila rýma a vylítla teplota na 37,3, tak jsme zůstaly doma. Jenže stejně bychom tam skoro nikoho neznaly, děti, s kterýma si Bibina na jaře hrála, už chodí na hlídání bez rodičů od dvou let… nojono. „Hlavně abysme to taky nechytli, to by se na stěhování fakt nehodilo…“ „No jestli jsi to chtěl přivolat, tak jsi na nejlepší cestě…“

Ve čtvrtek nastoupil Lvíček na dovolenou, odvezl Bibinu k prarodičům a my začali natvrdo balit. Mě cestou přemohla ta Brigitčina „rýmička“, což byla ve skutečnosti úplně pekelná rýma, kdy jsem myslela, že mi odpadnou dutiny od čela až po dásně… a druhý den to chytil Lvíček. V pátek jsme si po obědě šli naposled projít jedinou procházkovou trasu, která na Zličíně existuje (na Řepy), mě přemohly hormony, únava a stres a půl cesty jsem bulila, že Brigitku bereme z místa, kde prožila celý dosavadní život, a jak to všichni zvládnem v novým a se dvěma dětma. Ten den jsme měli optimistické plány, že dobalíme během dopoledne, pak do dvou… končili jsme ve čtvrt na jedenáct. Sobota ráno, prázdnej byt, poslední snídaně atd., další emocionální kolotoče, pak přesun se stěhováky za zády a začátek reverzního procesu, vybalování a zpoužitelňování bytu. Skončili jsme – úmyslně – v devět a spali od půl jedenácté asi do půl osmé, dalo nám to zabrat.

V neděli dopoledne nám tchánovci přivezli Bibinu, ta nás potěšila, že se jí tu hned líbilo, jen ještě není úplně fit, z rýmy a kašle se ještě nejspíš bude pár dní hrabat, takže nás žádná velká tour de hřiště brzo nečeká – a že by jich tu mělo být dost. Líbí se nám tady, ale dovybalování s prckovou ještě bude náročný, zvlášť když nechci najet na předstěhovací režim „odložíme u pohádky“ (jinak by se to nestihlo). Fotky snad během dneška, nějakej rozumnější režim možná za týden, za dva…

Příspěvek byl publikován v rubrice Co týden dal a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *