Má pupík ve tvaru spirálky. Takový obrácený zavináč.
Vydává (většinou z polospánku) takové ptačí vrkavé zvuky, takže mu interně říkáme koroptvička.
Když se rozčílí, zrudne nejen v obličeji, ale úplně všude. V maximálním levelu naštvání mu zbělá taková maska na čele a mezi očima.
Přes den spí krásně v kočárku, na gauči nebo v křesílku. Večer a v noci je ale z nějakého důvodu neodložitelný, takže usíná až v naší posteli a zůstává tam celou noc. V půjčeném košíku nespal ještě ani jednou, v nejbližší době plánuju smontovat postýlku a zkusit, jestli moje sousedství přes šprušle bude stačit.
Postrádá ten reflex, že se při ťuknutí na tvář otočí za bradavkou. Je to docela nepraktické. Taky má problém dostatečně otevřít pusu – samotný sací reflex už je ale víc než dobrý 😀
Na rozdíl od Bibiny, kterou v kočárku nejlíp uspávaly nerovnosti, se při každém přejezdu spáry rozeřve.
Na moje narozeniny mu bude právě sedm týdnů 🙂
tak vsechno nejlepsi obema 🙂
Až za dva týdny, ale děkujem! 🙂
Toho šneka místo pupíku má Čičman taky a navzdory tomu, že se měl zatáhnout, spirála asi zůstane až do dospělosti:) A ještě jedna podobnost -ty vrkavé ptačí zvuky umí taky, jen je dělá za bdělého stavu. Všechno nej a ať se nechá vyspat aspoň na narozky!
Dumám, jestli by vypadal jinak, kdybych ho nechala v nemocnici odříznout. Bylo mi to jedno, jim taky, tak jsem jim řekla, ať to nechají být… ale ono je to koneckonců fuk 🙂