No abych navázala – v pondělí už se k nám Lvíček konečně dostal na celé odpoledne. (Ten den se moje poporodní hormony nesly na vlně toho, jak je všechny moc miluju: Lvíčka, Bibinku i Viktorka.) Doufala jsem, že přijede i B., stýskalo se mi, ale nakonec jsme se ji rozhodli nevyvádět z míry – báli jsme se zoufalých scén při odchodu. Třeba zbytečně, ale nakonec to bylo víceméně jedno, protože v úterý Viki přibral, i když asi jenom šest gramů, a pustili nás domů! Když jsme dorazili, tchyně právě uložila Bibinu spát, ale ta neusnula, a když vrzly dveře od pokojíčku, šla jsem si k nim stoupnout. Uviděla mě, líbezně se usmála a řekla tím nejsladším hláskem na světě „Ahoj, maminko!“
(Lvíček se držel celý týden odolávat nemoci, ale jak nás dovezl domů, odpadl, takže jsem první večer uspávala pidižvínu, zatímco jsem seděla na nafukovacím polštářku a kojila, a v noci jsem dělala mlíko s přisátým Viktorkem na předloktí. A ani mi to nepřišlo. Ty hormony…)
Hned ve středu jsme šli na první prohlídku, kde doktorka zjistila, že oproti váze v propouštěcí zprávě (tj. za den a asi tři hodiny) přibral 130 gramů. Otesan.
No a zbytek týdne byl víceméně akorát kojení, přebalování (dvojí), Lvíčkovo zabavování Brigule a focení Viktorka. Poslední dva dny den skoro prospal, večer prořval a na závěr se pokadil (včera o půlnoci; dneska v jedenáct, ale stále ještě nespí). Máme veselo.
Ty společné fotky mě dojímají! Ještě před pár týdny mi to přišlo neskutečný a teď už máš mimino :-))) btw. lví tričko :-))
Jojo, naše oblíbený 😉 taky mi to přijde nějak neskutečný, ale užívám si každý den…
Nedík, musím si asi na pár týdnů až měsíců zakázat tvůj blog. Ty fotky novorozence ve mě vyvolávaj hormonální bouři a já bych skoro toužila po třetím! Ale to bych skončila v Bohnicích, nevěřím, že by další dítě bylo aspoň tak hodný jako Ivonka:o)
Společný fotky jsou tak dojímavý!
No zrovna jsem si říkala, že ještě jedno dítě k tomu bych fakt nedala, dvě budou fakt můj strop. Ale s fotkama – konkrétně Ivonky – zrovna ty nemáš co říkat! 🙂
Jenže Ivonce je už skoro 8 měsíců! Už to vůbec není ten spavej, skoro nehybnej uzlíček, co voní a voní…
Chápu, ale to by si člověk fakt musel pořizovat každej rok nový 😀 Viki mimochodem nikdy výrazně nevoněl, určitě mnohem míň ve srovnání s B., a teď už skoro vůbec… 🙂
Viktorek je moc krásnej, užijte si ho takhle miniaturního, strašně rychle rostou!!! A těším se na post o sourozeneckém sžívání!
Roste jako z mlíka 🙂 bohužel člověk vidí, jak na něj má ve srovnání s prvorozeným miminem objektivně míň času, ale snažíme se! Je to miláček 🙂
Já nechápu, proč mě ta mrcha googlovská nikdy nenechá komentovat fotky :((
Jsou krásný, Q, velká i malej. Viktor vypadá na totálního pohodáře, přijde mi, takovej buddhovskej náhled… 🙂
To taky nechápu, sakra, vždyť to ještě nedávno šlo? 🙁 Každopádně děkujem, Viki – když ho nebolí bříško – je fakt kliďas, doufejme, že mu to vydrží, s takovou ségrou se to bude hodit 😀
Jo, ad Albertí farma – taky jsme měli jako jeden z prvních balíčků tu kupu hnoje 😀 😀 😀 A taky padlo označení vidlička 😀
Ona to dokonce i tak používá 😀 a pak tam byla farmářka s košíkem a bagetou – té říká vytrvale špageta 😀 😀
Jak jsou mu ty ponožtičky velké! 😀 Nemůžu se vynadívat
Neboj, brzo se dočkáš vlastního s pidinožičkama 😉