Děti jsou naše zrcadlo

V dětské vaničce se dosoušelo pěnové puzzle. Lvíček to zjistil, když šel koupat Viktorka, a rozhodl se situaci vyřešit svérázně: přišel s vaničkou k Bibině, která si v naší posteli jako mírně nemocná užívala privilegia tabletu, a vysypal jí měkké dílky na hlavu.

„Au,“ zareagovala stoicky, aniž zvedla hlavu, a pokračovala s přesně odposlechnutou sarkastickou dikcí „tos mi udělal jadost“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pidižvíci, Skeče a jeho autorem je quanti. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 komentářů u “Děti jsou naše zrcadlo

  1. 🙂 A bude toho víc a víc. Žmur už na nás vytahuje těžké kalibry své vražedné ironie, většinou tedy ve chvílích, kdy nevím, jestli se smát, nebo se rozbrečet a jít vrátit rodné listy na matriku…

      • Já ti nevím, ale ti naši pořízkové už beztak nepůjdou narvat do babyboxu. Žmur už má navíc našprtanou adresu pro případ, že by se ztratil a hlásil se panu policistovi, takže by stejně do půlhodiny rozesmátě zvonil na dveře i s nějakým tím ironickým vtípkem a paní ze sociálky za zády!

Napsat komentář: quanti Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.