Z nahrávání fotek jsem myslela, že porodím ježky. Na počítači to nejde, protože náhledy jsou rozostřené (tzn. z nich nepoznám, které fotky chci nahrát) a navíc si úložiště počítače neotevřu v MC. Z mobilu to jde, jako když to nejde, protože mistrům v Google při tvorbě nové aplikaci Fotky někdo neřekl, že nahrávat soubory lze i na pozadí. Nicméně vzhledem k absenci Brigule a faktu, že když sedím u počítače, nikdo mi neleze na klín a nedožaduje se pohádky, jsou nakonec fotky nahrané i okomentované, ale příště to asi budu muset dělat denně, nebo mě klepne.
Viki se naučil přetáčet i z břicha na záda a už umí docela slušně válet sudy. Nechala jsem ho uprostřed dvojpostele, byla jsem ve stejné místnosti, a stejně jsem jen tak tak stihla přiskočit, když během dvou vteřin udělal dvě kompletní otáčky až na kraj 🙂 oproti Bibině se docela těším, až začne i lézt, pokud to bude znamenat, že nebude neustále tak strašlivě zpruzenej. Poslední dobou neřve jen cca půl hodiny po prvním ranním probuzení, dokud nedostane hlad, a tak čtvrt hodiny po každém pevném jídle. Hračky ho nebaví, být na zemi nechce, chce se nosit a pozorovat Bibinu při hře a Bibina je druhý den na prázdninách, takže řve a řve a řve. Měla jsem dalekosáhlé jednodětné plány a zatím jsem zvládla jen Bibině vytřídit oblečení, nahrát fotky pro tenhle blogpost a vytřídit asi desetinu dat před zálohou a reinstallem notebooku. A z toho řevu už mi jde hlava kolem. Asi mu taky rostou zuby, začíná mě kousat. Včera jsem měla pocit, že se mi bude po malým miminku stejskat. Nope. Od toho roku a půl už se s dítětem dá aspoň nějak bazálně domluvit, třeba proč řve!
Mě navíc začínají zase bolet esíčka jako v těhotenství, a vím docela dobře, proč asi – z polohy, ve které v noci kojím. Bohužel prostě nejsem schopná kojit v noci jinak než vleže. Budu muset začít zase cvičit a doufat, že to přejde…
Ale abych nekončila pesimisticky: včera jsme na procházce objevili skvělou malou outdoor kavárničku s točenou zmrzlinou a dneska nám IKEA dovezla večeři a zbrusu nový katalog až před dům! Dokumentace zase až v příštím přehledu… 🙂
Super fotky, super komentáře… 😀
Takhle zpychnu…! 😉
jestli te to uklidni unas je to v momente jednodetnosti jako pres kopirak.. pravda s tim rozdilem ze mimino za mnou doleze a postavi se u me.. jakmile jsou starsi doma, tak je okamzite klid, doleze za nima do pokojiku a nevim o nich
Já si říkala, že o tom někdo psal – až teď si vzpomínám, že ty 🙂 dokud byl Vikouš mimino, co většinu dne prospí, tak to bylo nesrovnatelný. Ale teď je jednak protivnej se zubama a jednak na Bibině naprosto závislej – což mu nebrání prudit, i když je doma, ale prudí míň (a zbytek zastane Brigule :D). Jestli někdy přijde fáze, kdy si budou hrát sami v pokojíčku, asi provedu nějakou rituální obětinu bohům 😀
Úplně souhlasím, u nás je taky pořekadlo „jedno dítě, žádný dítě“ aplikovatelný pouze na Žmura. ČIčman samotná vydá za tři děti, protože je nutné ji nepřetržitě generovat zábavu a v podstatě imitovat Žmura.
S tím esíčkem jedno doporučení, mauricijský fyzioterapeut v centru Prahy: princeofwellness.cz . Je to něco HODNĚ jiného,. než „normální“ fyzio…:) Mně včera během 20min spravil bloklou krční páteř, se kterou jsem se trápila přes deset dnů, úvodní masáž a srovnání zdarma.
Vida, z těch stránek bych teda netipla, že to může být tak užitečné… 😉 ještě si chvíli zkusím hrát na hrdinu, posledně mi to vydrželo skoro tři týdny, a pak se kdyžtak objednám 😀 děkuju za doporučení!