Rovnou vám napíšu, že na fotky tentokrát rezignuju. Pozítří by totiž měla odjet Bibina na pár dní s babičkou na prázdniny, takže to udělám pak najednou u PC. Umrtvujou mě vedra, ale taky nepohodlný způsob nahrávání fotek (po jedné a neumí to běžet na pozadí, wtf) na nejnovějším androidu na xperii.
Nabitý týden. Jednou jsem jela s oběma dětmi na Smíchov na velký sraz tří mimin, jejich rodičů, sourozenců a fanoušků ;), jednou do Metropole na sraz s Marcelou, jednou jen s Vikim na kafe za lucouskem. Socializaci zdar! 🙂
Bibinu považujem za odplínovanou, kromě pleny na spaní, ale i ta je tak ve 3 případech ze 4 suchá. V pondělí se počurala čtyřikrát, pokaždé (asi) schválně do dvou minut poté, co jsem se jí zeptala, jestli se jí nechce čurat, na což odpověděla rázné Ne. Byla jsem zoufalá, fakt jsem už i brečela, ale rozhodla jsem se přestat ptát, i když to bylo těžké (kromě před odchodem z domova a před spaním). A asi to byl fakt poslední záchvěv vzdoru, protože od té doby nebyla jediná nehoda, a to byli s Lvíčkem na koupališti, v herně (Hafíkov) nebo dnes v zoologické – sama si řekne, když potřebuje. Jsme z toho u vytržení 😉 Sranda jenom je, že si to potřebuje nějak kompenzovat, takže po několika měsících eliminace zase nastoupil fenomén ranního mlíka a kaší ji musím krmit lžičkou. Aby si jakože nezadala 😉 ale ten nočník je tak velkej pokrok, že jí to odpustím.
Viki se rozpovídal, taky začíná rozeznávat členy rodiny podle jména (otočí se na toho, o kom se zrovna mluví, nebo na mluvčího, když slyší jméno svoje). Bude mu půl roku a stejně jako u Bibiny, i u něj se v tomhle věku začíná pomalu projevovat nějaká osobnost. To zrekapituluju příští týden v šestiměsíčním postu, ale už dopředu můžu říct, že je jasné, že jeho láskou, smyslem života a hnacím motorem pro cokoli je jídlo. A pití. Lvíček mu dnes z legrace zkusil nabídnout domácí limonádu – vždyť je to kyselé! – ale Vikouš by mu ji býval klidně vypil, kdyby ho nechal. A tak dále. V jeho přítomnosti nemůže nikdo v klidu nic konzumovat 🙂
A já z horka blbnu. Zaměňuju podobná slova v takové hustotě, jako ani v šestinedělí ne! A prý to má být ještě dva týdny. Umřumřu.
Vikouš je úžasnej! Bibina taky! Těším se na fotky!
Jo, a vedro taky nenávidím!!!
Dík 😀 dneska se teda po tejdnu zas zasekla, zbojkotovala a pustila to v předsíni, ale byla utahaná… Má toho vedra už taky dost, jako my všichni 🙂
Viki je výbornej! Podle řeči těla usuzuji, že většina jeho řeči se týkala rozboru jeho chodidel (nebo plánoval, kam půjde, až se konečně rozchodí?)
Díky! Ano, objevil nožičky, ale jak ho tak znám, v tomhle monologu šlo nejspíš o rozvahu, jestli si na ně pořídit oxfordky nebo derby… 🙂
Viky je sladkej!!! Koukam, ze jste uz objevili nozky! 🙂 Ten pul rok nam utekl ale neskutecne rychle! 🙂
No viď, já furt malý miminko, malý miminko – a najednou je tady půlročák… Většinu doby z toho mám radost, ale dneska jsem nějak nostalgická 🙂