Vikouš se rozlezl a to nám všem značně zvedlo kvalitu života. Snad kromě Bibinky, která má teď mnohem větší problém uchránit hračky 🙂 díky tomu, že se dokáže dostat, kam potřebuje, je teď Viki mnohem míň protivný. Teď už jenom čekám, až začne i sedět, aby přestal být příšerný i v kočárku. Sní, na co přijde, ideálně když to je cizí perník, museli jsme přejít na čtyři pevná jídla denně, začíná se snažit postavit a strašně rád si vždycky doleze k lesklým dvířkám linky a okukuje se 😀 A je s ním čím dál větší legrace.
Já už konečně nevypadám jako v pátém měsíci (jen asi jako ve třetím :D) vrátila se mi jakžtakž kondice, v sobotu jsem byla schopná chodit asi dvakrát dvě hodiny v kuse poměrně svižným tempem. Ještě to není úplně stoprocentní (minimálně mi zbývá pár kilo), ale už dopnu kalhoty, co jsem nosila před Vikoušem, a drtivá většina zdravotních potíží opadla.
A než skončil den, vyrobila jsem Vikčovi zraněníčko. Zhmožděný palec. Asi aby si s Bibinkou nezáviděli.
V tomhle období se u nás atraktivní hračky přesunuly o patro výš na poličky. Za další dva měsíce už to bylo jedno – a teď jsou žádané hračky opět schované před Čičman na zemi, tentokrát filuťácky zašoupnuté pod skříni a pod kobercem:)
A Viktorek se tváří na první fotce tak, že jsou řeči o kradených pernících určitě jen plané lži!:))
No samozřejmě – dneska tenhle andělíček už zbodnul půl přesnídávky k snídani, kusanec buchty bez kakaa ke svačině a misku dýně s kuřetem k obědu, to poslední asi čtvrt hodiny po kojení. Mlíko už prý oficiálně nic k zasycení není 😉