Používaná opravdu jako slova v typickém, opakovaném kontextu.
TATA – táta. Případně „chci si s někým hrát“.
MAMI – něco potřebuju, mami (typicky hlad nebo nějaká křivdička)
NENE – bez komentáře
BEBE – jasná Bibi aneb Jsem sám, kde je Bibinka? Tahle poslední mě dojala asi nejvíc 🙂
Bebe – to je hezky 🙂 Kolik, ze mu je?
Sedm a půl 🙂 je to samozřejmě ještě mnohem víc daný situací, než že by nás jako fakt reálně oslovoval nebo volal, ale už to prostě není náhoda, všimli jsme si toho oba. Včera jsem mu říkala, ať si sní kaši a pak půjdem za Bibi (byla na hřišti), a začal se nahlas řehtat 😀
Spíš jak už rozlišuje tátu na hraní a mámu na potřeby! Někdy bych chtěla být jen máma na hraní, aby si ty nonstop arbitráže, hlady, žízně, rozbitý a počmáraný věci, popř. počůraný kdeco řešili s někým jiným:)
To taky. Já četla, že pidižvoňové ze začátku nerozlišujou, že máma je někdo jinej, že je to pro ně v podstatě taková externí část těla řešící problémy první signální, tak si to ani neberu osobně 🙂